MHD zastávka - Paříž (duben 2004)

Klasický secesní vchod do metra, jak ho zná celý svět

Hlavní město země s odvážným přístupem k experimentům v oblasti hromadné dopravy. Páteřním prvkem městské dopravy je samozřejmě metro. Do vzdálenějších čtvrtí Paříže se lze dostat poněkud rychlejším vlakem RER, jakousi příměstskou železnicí. Síť metra překrývají i v centru autobusové linky, protože pařížské metro bezbariérové rozhodně není, na rozdíl od novějších Renaultů. Doplňkem sítě MHD jsou také 2 tangenciální tramvajové linky, k nimž v krátké době přibude třetí.

lanová dráha na jediný pařížský kopec Montmartre

Metro a jeho starodávné stanice utvářejí kolorit města. Pokud je člověk ochoten překonat pár schodů (někdy i trochu více), metrem se v centru Paříže dostane opravdu odkudkoli kamkoli. Pokud nechce absolvovat sestup dolů nebo výstup nahoru skrz přísné turnikety, vždy má po ruce některou z autobusových linek.

Detail podvozku na pneumatikách na lince 1. Velká akcelerace i zápach

Přestože je síť metra složitá a hustá i pro otrlé jedince, díky vynikajícímu informačnímu a orientačnímu systému se ve spleti dlouhých úzkých chodeb a strmých schodišť ztratit nedá. Jen někdy trochu déle trvá, než člověk najde tu nejkratší cestu ke svému cíli. Turnikety jsou sice bytelné, ale dva štíhlí lidé se vždy protáhnou a někdy je také nějaký ten turniket v poruše a cesta je zdarma. Prý se ale v metru pohybují občas revizoři.

Tento autobus vás odveze z centra Paříže na vzdálené letiště Orly

Do autobusů se sice nastupuje předními dveřmi, ale s kontrolou jízdenek to řidiči opravdu nepřehánějí. Raději se usmějí a pozdraví. Jaká je platební morálka Pařížanů těžko odhadovat.

podobně jako v Londýně lze nastupovat pouze předními dveřmi, ale díky přiměřené poptávce to problémy nevyvolává

Díky turniketům je metro zcela zapovězeno matkám s kočárky nebo invalidům. I turisté s objemnými zavazadly mnohdy uvíznou. Stanice metra jsou velmi rozmanité a linky se dají rozdělit na dvě skupiny. Metro na pneumatikách a klasické metro na ocelových kolech. Rozdíl je poznat ihned. Metro na pneumatikách je již z dálky cítit i slyšet. Dojmy z jízdy starších linek jsou rozpačité, na nových linkách jen příjemné. Díky pneumatikám má souprava slušné zrychlení, ale člověk si občas připadá díky pohybu ze strany na stranu jako na horské dráze. Staré linky jsou často vedeny velmi ostrými oblouky a částí své trasy po nadzemních estakádách.

klasická souprava, nejhojnější typ metra v Paříži, umí jezdit i pod širým nebem

Některé linky jsou ukončeny pojížděnou smyčkou a prakticky na každé lince jsou soupravy odstavovány přímo ve stanicích, někdy i v předposledních. Občas lze vidět na nástupišti přímo prohlížecí jámu pro údržbu odstavených vlaků. Pro klasické vozy metra je typické mechanické otevírání dveří páčkou, všudypřítomná sedadla, umístěná i v prostoru dveří, takže nastoupit rovná se někdy přesvědčit sedícího, aby vstal.

sedaček co nejvíce, sedět se dá i ve dveřích

Všechny staré stanice vypadají téměř stejně: úzká postranní nástupiště pod klenutým bílým vykachlíkovaným stropem a ozdobné rámy, do kterých se vylepují billboardy. Nové stanice vypadají zcela odlišně, ale prakticky všechny stejně. Je použito hodně betonu bez omítky, šedý kov a intimní osvětlení. Stanice nové linky 14 jsou vybaveny ochranou proti pádu osoby do kolejiště - prosklennou stěnou s duplicitními dveřmi, skrze které je přístup do plně automatické soupravy. Vlaky na lince 14 jezdí velmi často i večer, ale tato linka na své plné využití teprve čeká.

automatická linka 14 a její ochranné stěny proti pádu osob do kolejiště

V některých částech města jsou i jednosměrné stanice, pokud jsou tunely vedeny v odlišných výškách nebo když je linka polookružní. K metru patří i mnoho žebrajících lidí, i když někdy jsou velmi hudebně nadaní, což zpříjemní nekonečné putování při častých přestupech, protože bez přestupování se opravdu daleko dojet nedá.

linka 1 míří na pneumatikách do administrativní a komerční čtvrti La Défense

Paříž se obává teroristického útoku, proto byly všechny odpadkové koše uzamčeny a nahrazeny mělkými papírovými krabicemi. Reklamní kampaní jsou cestující například nabádáni, aby si více všímali odezřelých předmětů nebo nenechávali nikde bez dozoru svá zavazadla. Také probíhala kampaň proti zdržování vlaků dobíhajícími cestujícími, protože nepravidelnost je při tak krátkém intervalu veliká.

moderní soupravy na automatické lince 14 jsou volně průchozí a ohebné

Provoz metra končí kolem jedné hodiny a začíná zhruba v půl šesté ráno. Oproti českým poměrům jsou asi tak o hodinu později posunuty i přepravní špičky. Metro na pneumatikách jezdí na 5 linkách, zbytek je klasický. Na linkách 1, 7bis a 14 jezdí novější průchozí soupravy (linka 14 bez strojvedoucích), několik linek je obsluhováno vozy s šestiúhelníkovým profilem, ostatní linky jsou obsazeny klasickými vagony. Zajímavostí jsou linky metra 3bis a 7bis. Jde o jakési doplňky linek 3 a 7. Jde spíše o tratě spojovací s malou kapacitou, tedy krátkými soupravami i malým zájmem cestujících. Linka 7bis je polookružní.

vozy šestiúhelníkového profilu jsou mezistupněm mezi klasickými vozy a průchozími housenkami

Ve stanici Montparnasse, která se pyšní jedním z nejdelších kompexů přestupních chodeb, je při troše štěstí možné si vyzkoušet pohyblivý chodník, který se umí pohybovat čtyřnásobnou rychlostí oproti klasickým eskalátorům a chodníkům, tedy asi 10 km/h. Místo klasických schodových stupňů je použit nekonečný pás, jedoucí onou závratnou rychlostí, na který se pasažér dostane pomocí přechodového pásma složeného z válečků, které zrychlí stojícího z klasické rychlosti až na čtyřnásobnou. Tento experiment je zkoušen za přítomnosti odborného dozoru, který zachraňuje padající osoby a upozorňuje méně pohyblivé osoby na nebezpečí této novinky. Již několik lidí bylo prý zraněno. Důležité je totiž v přechodovém pásmu dobře stát, držet se atypických madel a zvyknout si na neobvklý pocit při nastupování. Při kombinaci této vymoženosti a chůze je dlouhá přestupní chodba překonána během několika vteřin a lidé byli z novinky nadšeni.

nezvykle široké dveře a nezvykle nízko zasazená okna vozu městské železnice RER

Příměstské vlakové jednotky RER bývají většinou ve dvoupodlažním provedení s neobvykle širokými dveřmi a všudypřítomnými sedadly.

i ve vlacích RER si lze sednout téměř kamkoli

Autobusový park pařížského RATP je celkem fádní. Skládá se většinou z různých modifikací u nás dobře známého autobusu Renault Agora. Standardní citybusy jsou dvoudveřové, kloubové třídveřové. I když je velká část pařížských ulic vydlážděna, autobusy a cestující v nich tím na rozdíl od českých měst nijak netrpí, protože nerovnosti na vozovce zde k vidění moc nejsou.

nejrozšířenější typ autobusu v Paříži v kloubové verzi. Registrační značka se shoduje s evidenčním číslem vozu

Autobusy jsou vybaveny pouze vnitřními digitálními panely, vnější orientace jsou klasické převíjecí. Jelikož jsou vozidla nasazována stále na stejné linky, informační systém je ve vozidle bohatý.

elektrobus na turisty velmi oblíbené lince 88 se prodírá strmými a úzkými uličkami Montmarteru

Zastávkové označníky jsou skromnějšího vzhledu, jízdní řády obsahují pouze intervaly a polohy prvních a posledních spojů už možná proto, že přesný jízdní řád se v hustém pařížském provozu i přes mnoho BUS pruhů dodržet nedá. Jízdní řády jsou spíše zaměřeny na perfektní vykreslení trasy linky s plánkem a důležitými přestupy. Vnitřní digitální panel ve vozidle informuje mimo jiné o aktuální době jízdy do významných zastávek linky.

standardní vybavení pařížských zastávek. Dočkáme se i u nás?

Většina autobusů má plynový pohon, midibusy, provozované na lince 88 přes křivolaký Montmartre, jsou poháněny akumulátory. Většina zastávek je vybavena digitálním panelem s informací o aktuální poloze nejbližších spojů.

nový úsek prodloužené linky T2 v mírně přírodním stylu

Ještě několik poznámek k tramvajovému provozu. Na okrajích pařížského centra jezdí 2 linky, nově vybudované s tangenciálním významem propojení zdejších lokálních center. Jsou označeny T1 a T2 a svézt se můžeme tříčlánkovými nízkopodlažními vozy, nápadně připomínajícími Kotasovu RT6 N1. Díky krátkým intervalům jsou tramvaje velmi oblíbené. Linka T2 se nedávno dočkala drobného prodloužení s netradiční architekturou trati a zastávek. Na jižním okraji centra za mohutné informační kampaně připravují stavbu třetí tramvajové tangenciální linky, která by měla být pojata více v přírodním stylu (zeleň, použití přírodních materiálů).

linka T2 je díky krátkému intervalu a nízkopodlažním tramvajím hojně využívána

Paříž (duben 2004)

Prostor pro Vás