MHD zastávka - Lodź - úvod (červenec 2005)

Jedno z největších polských měst se nachází v nížinách zhruba uprostřed této země. Město je protkané rozsáhlými průmyslovými plochami, které již z větší části ztratily svůj původní význam a teď se stávají spíš prostorem pro výstavbu obchodních center. Samotné centrum města je celkem rozsáhlé a tvoří ho síť pravoúhlých ulic a celkem zanedbaných starých domů. Na okrajích města leží veliká sídliště s megalomanskými městskými třídami a zanedbanou zelení.

Přední polovina dveří je vyhrazena pouze pro řidiče, který takto v parném létě větrá celoskleněnou kabinu.

Městskou dopravu tvoří tramvaje a autobusy. Tramvaje však obsluhují nejen Lodž, ale několik příměstských linek vyjíždí celkem daleko za město, mimo jiné do dvou největších okolních měst, Pabianice a Zgierz. Tyto venkovské tramvaje jsou však kvůli zanedbanému stavu tratí pomalé a je otázka, obstojí-li v konkurenci s rychlejšími a levnějšími autobusy.

Protože udržovat jeden jazyk výhybky je lepší než dva, z původně dvoujazykové výhybky byla vyvařena jednojazyková.

Lodží prochází také významná železnice ve směru na Varšavu. Vlakové nádraží na této trati, Kaliska, je však trochu odstrčené od města. Sice sem směřuje hodně tramvajových a autobusových linek, ale moderní nádražní budova je od zastávek MHD docela vzdálená. Před nádražní halou, sevřenou dvěma železničními viadukty s nástupišti, je stanoviště taxi a veliký vybledlý plán tramvajových linek. Výstavbou nového nádraží byla posunuta poloha tramvajové trati, a tak zde najdete i zbytky původních kolejí. Za nádražím vlakovým je autobusové nádraží, podobné čerpací stanici a následuje spleť silničních viaduktů, mezi nimiž se křižují tramvajové tratě.

Nejběžnější typ polské příměstské elektrické jednotky na nádraží Lodź Kaliska.

Centrum města je tramvajemi doslova prošpikované a díky pravoúhlému systému ulic je naprostá většina zastávek umístěna vždy před křižovatkou. Jelikož zde neexistuje preference MHD, alespoň se dá času při čekání na zelenou využít pro nástup cestujících. Protože je v Lodži tolik vzájemně se křižujících tratí, je tu i poměrně dost kolejových křižovatek, často pojížděných ve všech směrech. Je tu také několik tramvajových kruhových objezdů. I když je síť tratí v Lodži hustá, je vidět, že v minulosti zde bylo tratí ještě více a hlavně podle několika zarostlých obratišť je znát, že provoz tu býval daleko silnější.

Jedna z mnoha tramvajových vozoven. Její zanedbaný vzhled je typický i pro tramvaje, které v ní bydlí.

V Lodži jezdí tramvaje na úzkém rozchodu a technický stav tratí je katastrofální. Zhruba 50% všech tratí nedovoluje rychlost vyšší než 30 km/h a našinec by se asi divil, po čem se dá s tramvají jezdit. Kolejnice jsou uloženy buď volně, na pražcích nebo na panelech BKV. Kryt kolejového lože je tvořen většinou nánosy hlíny a písku, nebo je zaasfaltován či zadlážděn nebo také vystlán kamením. Panely BKV jsou buď klasické pro blokové kolejnice nebo speciální pro stojinové kolejnice. Jakž takž ucházející tratě se nacházejí spíš na jižním okraji sítě a tratí, kde se dá jet normální rychlostí je jen pár. Kolejnice jsou buď žlábkové nebo klasické železniční. Na mnoha místech jsou však ty žlábkové tak sjeté, že žlábek prostě není a dost často člověk nechápe, po čem vlastně to tramvajové kolo jede. Samostatnou kapitolou jsou kolejová křížení, různě zprohýbaná a tisíckrát znovu navařovaná. Poměrně hojně jsou zastoupeny jednojazykové výhybky. V pár případech dokonce vznikla jednojazyková výhybka převařením totálně sjeté výhybky běžné. A tak se jízda tramvají po těchto tratích stává docela dobrodružnou. Člověk se musí opravdu za jízdy držet a nedivit se, že se tramvaj kolíbá ze strany na stranu, často dost nepředvídatelně. Místní tramvajáci však dokazují, že i po těchto tratích se dá jezdit celkem rychle (30 km/h) a jízdu po sjetých, zprohýbaných a polámaných kolejnicích řeší celkem ostrým stylem a opravdu mi není jasné, jak se mohou tramvaje na zdejších plíšcích, zvaných kolejnice, udržet.

I když vypadají lodžské tramvajové tratě poněkud dobrodružně, zdejší řidiči se nebojí ničeho.

I když údržba tratí není silnou stránkou Lodže, přece jen tu bylo pár výluk kvůli rekonstrukcím tratí. Z jedné výluky by si snad mohli vzít příklad i jinde. Při rekonstrukci trati se nezavřel kompletně celý úsek obousměrně, ale na okrajích výlukového úseku se provizorně postavily traťové spojky a tak byl na jedné koleji udržen obousměrný provoz, zatímco stavební práce probíhaly na vedlejší koleji. Náhradní autobusová doprava za zcela vyloučený provoz na severozápadě města byla řešena linkami L5 a L8, na kterých se vyskytovaly střídavě standardní a kloubové autobusy.

Jedna z mnoha totálně ojetých výhybek. Ale přes křížení se tu rozhodně nejezdí tak pomalu, jako v Praze.

Docela zajímavý je systém označování linek při výlukách. Čísla linek na vozidlech a v jízdních řádech totiž mohou být ve třech barvách. Číslo na bílém podkladě znamená normální stav, číslo na červeném nebo zeleném podkladě značí výluku. Červená nebo zelená podle typu odklonu.

Souhrnný jízdní řád autobusových linek 65 a a 65A, které mají částečně společnou trasu.

Většina vozidel MHD má tlačítka na otvírání dveří. Při výstupu ale není nutné dávat předem znamení, vůz zastavuje vždy. Při cestě z linky do vozovny vozí lidi nejen tramvaje, ale i autobusy. I když je úroveň tratí i vozidel MHD v Lodži příšerná, na každé zastávce je vylepen tzv. Certifikát jakosti s obecnými zásadami chování dopravního podniku.

Politika jakosti visí na každé zastávce. Celkový vzhled MHD s ní však občas velmi kontrastuje.

Dopravní podnik (MPK) v Lodži si dává hodně záležet, aby předešel únikům tržeb. Lodž je totiž neobvykle úrodná na revizory. Ti chodí vždy ve dvou a většinou působí trochu ušmudlaným dojmem, takže cizinec je v prvních chvílích rozpacích, co po něm ten pán chce. Možná tak nějak působí neuniformovaní pražští revizoři na západní turisty.

Jízdenkové automaty najdete v tramvajích dopravního podniku, které jezdí po mimoměstských tratích daleko za Lodź.

Jednotná barva dopravního podniku je rudožlutá a jsou tak natřeny všechny autobusy a tramvaje (kromě reklamních nátěrů, které jsou často tak poutavé, že přes ně není zevnitř vozu vidět ven). Zastávkové označníky jsou modré s názvem zastávky, čísly linek, jízdními řády za plexisklem a vždy s informacemi o tarifu.

V centru pomalu přibývá moderních přístřešků, občas i s velkoplošnou reklamou na Dopravní podnik.

Zastávkové jízdní řády obsahují několik zajímavostí. Jízdní doby se tu totiž neuvádí jen orientačně, ale dost přesně, tedy pro každé časové období jinak. Proto jsou jednotlivé časy odjezdů uvedeny různými druhy písma a ke každému druhu písma přísluší jeden sloupec s jízdními dobami. Ty se v průběhu dne mohou lišit u dlouhých linek až o 10 minut. Vypadá to sice chaoticky, ale i podle toho, jak byly jízdní řády dodržovány, je vidět snaha dopravního podniku o jakousi kvalitu. Na každém jízdním řádu je také uvedena tolerovaná odchylka od jízdního řádu: spoj nesmí jet ani o minutu napřed a může jet o 4 minuty pozdě. Za názvem zastávky je také uveden její kód, snad pro využití při hledání spojení mobilním telefonem.

Mnoho jízdních dob pro různá časová období svědčí o špetce pečlivosti v moři nepořádku.

S intervaly to je horší. Tramvaje mají sice jednotný celodenní interval 10 minut, některé linky 15 minut, ale u autobusů je pravidelný interval výjimkou. U většiny linek jezdí tak 2-3 spoje za hodinu, čili interval se vytváří podle doby oběhu vozidla. I když mají autobusové linky svoje přepravní špičky, často je podobný interval udržován do konce večerního provozu, kdy prázdné kloubové autobusy nepůsobí zrovna šetřivým dojmem. Denní provoz je ukončen zhruba v půl jedenácté. Poté vyjedou noční autobusové linky 151 až 158 v nepravidelném intervalu cca 50 minut. Na těchto linkách platí jen dražší jízdenky. Jinak tramvajové linky jsou očíslované 1 až 15, příměstské tramvajové linky jsou 11, 43, 43bis (zkrácená verze linky 43) a 46. Denní autobusové linky 50-99, přičemž některé linky mají ještě přívlastek E. Tedy třeba linka 55E jede pouze v části trasy 55 a linky 55 + 55E mají společný jízdní řád.

Klasický jízdní řád tramvajové linky v Lodži.

Dopravní podnik však není sám, kdo provozuje MHD v Lodži. Na linkách na okrajích města nebo na linkách, jedoucích za hranice Lodži jezdí také jiní dopravci a to platí i pro příměstské tramvaje. Tak například na autobusové lince 6 (odlišné číslování od MHD Lodž) jezdí soukromý dopravce s ojetými Mercedesy či MANy z Německa a také je možno vidět ojetý francouzský Renault, ještě s vysokou podlahou.

Zajímavá rekreační víkendová tramvaj do zdejšího Parku kultury a oddechu.

Ve vozech si můžete označit jízdenku v několika typech označovačů, které vytisknou datum a čas. Tarif je časový, na výběr je několik druhů jízdenek podle doby platnosti. Správný čas si však lze ověřit jen v části vozidel MHD, kde jsou buď hodiny nebo vnitřní digitální panel. Do nových autobusů se již montují dvouřádkové displeje (polské firmy R&G), které umí sdělovat i datum a kdo má zrovna svátek. Hlášení zastávek funguje jen v novějších vozech. Zato vždy hlásí rozšířený název zastávky. Většina zastávek se totiž jmenuje podle ulic, kterými projíždí a hlásič oznamuje většinou název obou ulic, u jejichž křížení je umístěna zastávka. Hlas navíc vždy po několika zastávkách připomene povinnost označit si při vstupu do vozidla jízdenku.

Při přejezdu takové tramvajové křižovatcy by se cestující měli opravdu držet.

Všechna vozidla MHD mají vyhrazenu polovinu předních dveří pouze pro řidiče, který tak má zcela oddělenou kabinu od prostoru pro cestující a v parném létě se tyto dveře hodí pro větrání. Pro lepší komfort cestujících mají tramvaje a starší autobusy velké otevírací části oken. Uvnitř tramvají a autobusů jsou u všech dveří malé odpadkové koše na použité jízdenky.

Jedna z mála opravených tramvajových tratí - touto splítkou jezdí linka 3.

V Lodži se zásadně nezastavuje u označníku jako u nás, tramvaj či autobus vždy zastaví tak, aby označník byl zhruba v polovině délky vozidla. Zastávky MHD, hlavně ty tramvajové, jsou často umístěny dost svérázně. Na některých zastávkách totiž vystupujete přímo do vozovky, po které projíždějí auta. Jenže zde motoristé nezastavují. Zkrátka jedou dál, jako by se nechumelilo a proto je při výstupu z tramvaje nutné se pořádně rozhlédnout. Vrcholem jsou zastávky , kde se z tramvaje vystupuje přímo do rychlé obousměrné silnice, kde je pouze těsně vedle kolejí namalován bílou barvou fiktivní ostrůvek, široký asi jeden metr. Většina zastávek je ale vybavena unifikovanými laminátovými přístřešky. Ty novější, skleněné občas obsahují plánek sítě, reklamu, nebo nějaký ten propagační obrázek dopravního podniku.

A takto vypadá jízdní řád noční autobusové linky.

Pro různé výlukové a údržbářské práce na tramvajových tratích nebo pro odtahování porouchaných autobusů používá dopravní podnik přestavěné přední díly autobusů Ikarus 280, natřené nažluto, vybavené oranžovým majáčkem.

Lodź - úvod (červenec 2005)

Prostor pro Vás