MHD zastávka - Hamburk - autobusy a lodě (říjen 2007)

Autobusy

Dvoukloubový metrobus se proplétá pěší zónou u radnice.

Autobusová doprava má v Hamburku velký podíl na celkové MHD z důvodu zrušení rozsáhlé tramvajové sítě v 70. letech, kterou nyní autobusová doprava supluje. Vzhledem k tomu, že hustá autobusová síť byla velmi nepřehledná, došlo v roce 2001 k zavedení metropolitních linek, tzv. Metrobusů. Jedná se o hierarchizovanou dopravní síť, kde jsou jako metrobusy označeny páteřní autobusové linky s krátkým intervalem, většinou provozované v kloubových vozech a nezřídka v původních trasách tramvajové dopravy.

Metrobusy ve starším provedení u stanice metra Wandsbek Markt.

Metrobusy se dále dělí na linky radiální (čísla 1-15) a tangenciální (21-27). Na tak velké město není linek příliš mnoho, což dává tušit, že mnoho z nich je velmi dlouhých a často jedou přes celé město. To platí zejména pro linky tangenciální. Zdaleka ne všechny radiální linky však jedou přímo do centra města. V centrální části Hamburku se pohybují pouze linky 1-6. Ostatní jsou navázány na jiná lokální centra či přestupní terminály u metra nebo S-Bahnu.

Zadní část dvoukloubového VanHoolu je díky motoru v přední části plně nízkopodlažní i vzadu.

Nejvýznamnějším Metrobusem je linka 5, která jezdí v trase původní tramvaje z centra na severozápad. Na této lince je nejvíce preferenčních opatření a jezdí na ní pozoruhodné dvoukloubové autobusy Van Hool. Linka jezdí ve špičkovém intervalu 5 minut, tedy stejně často jako linky metra. Dopravce Hochbahn má k dispozici již 25 dvoukloubových autobusů (dodávky ve dvou sériích), které jsou na lince 5 provozovány zároveň s běžnými kloubovými vozidly. Dvoukloubové autobusy však nejezdí v celém úseku. Na severozápadní konec linky jezdí pouze každý druhý spoj.

Úseková konečná linky 5 na centrálním autobusovém nádraží v těsné blízkosti hlavního nádraží.

Základní interval Metrobusů je 10 minut celodenně. Vybrané linky jezdí v některých obdobích méně často. Linky 22 a 24 jezdí po deseti minutách jen ve špičkách. Na většině metrobusových linek jezdí kloubové autobusy, tangenciální metrobusy jsou však zpravidla zajištěny standardními vozy.

Starší Mercedesy dopravce Hochbahn u stanice S-Bahnu Wilhelmsburg.

Autobusová doprava však nejsou jen metrobusy. Samozřejmě tu je hustá síť běžných městských linek označených trojmístnými čísly, které jezdí sice v pravidelných, ale různých intervalech dle potřeby. Číslování některých linek spolu souvisí. Například linka 271 je posilou linky 171 ve špičkách všedních dnů s mírně odlišnou trasou. V pracovních dnech také jezdí rychlíkové linky (Schnellbus) a spěšné linky (Eilbus).

Standardní VanHool na klasické autobusové lince na nádraží Altona.

Rychlíkové linky jsou očíslovány od 31 výše a platí na nich zvláštní příplatek. I držitelé předplatních časových jízdenek musí mít na rychlíkové linky zvláštní kupón. Vypadá to však, že rychlíkové linky jsou přežitkem z minulé doby a že se s nimi do budoucna příliš nepočítá. Vzhledem k tomu, že do rychlíkových autobusů je povinný nástup pouze předními dveřmi, s tou jejich rychlostí to zřejmě nebude tak slavné.

Interiér kapacitního dvoukloubového autobusu na lince 5 snese až 170 cestujících.

Zvláštní skupinou jsou Eilbusy - spěšné linky označené písmenem E a dvojmístným číslem. Těchto linek je jen pár a mají za cíl urychlovat přepravu ve špičkách pracovních dnů ve vybraných směrech a pomáhat tak pomalejším souběžným linkám. Oproti rychlíkům je výhodou linek E, že se za rychlejší jízdu příplatek nevyžaduje.

Setra dopravce VHH jezdí i na spěšných linkách E. Zde na běžné lince u hlavního nádraží.

Autobusy HVV, to není jen městská doprava na území Hamburku, ale hlavně mnoho příměstských linek v celém regionu. Celkový počet autobusových linek HVV dosahuje 650, na nichž jezdí necelé dva tisíce autobusů cca 30 dopravců. Rozvoj integrovaného systému probíhá již přes 40 let, ale teprve v roce 2004 byly kompletně integrovány obce a města na levém břehu Labe.

Místní regionální autobusy v městečku Pinneberg na severozápad od Hamburku.

Běžné autobusové linky mají čísla od 100 výše rovnoměrně až do 999. Linky vyšších čísel jsou příměstské a někdy nemají s územím Hamburku mnoho společného. Jelikož trojmístná číselná řada na celý region nepostačuje, jsou tu i čtyřmístná čísla linek průběžně podle jednotlivých oblastí od 2001 až po 9000. Do toho všeho ještě vybrané linky různých účelů (Airport Expresy, smluvní linky k různým obchodním či výrobním centrům či autobusy na zavolání (AST).

"Antigraffiti" potah sedaček v některých městských autobusech.

Vozový park hamburských autobusů je typicky německý s nizozemským nádechem. Poměrně silně tu převažuje značka Mercedes-Benz. MANy uvidíte jen zřídka a spíše u menších dopravců. Velmi rozšířené jsou starší typy Mercedesů, z nichž velká část je nízkopodlažní jen částečně - u prvních dveří.

Severozápadní konec linky 5 už obsluhují jen běžné kloubové autobusy.

Autobusy největších dopravců mají méně dveří (u standardních dvoje dveře, u kloubových troje). Ale dají se tu vidět i třídveřové standardní autobusy, i když jen zřídka. Obnova vozového parku probíhá hlavně pomocí modelu Citaro od Mercedesu ve standardní, kloubové i 15metrové verzi. Nakupují se však i autobusy MAN Lion´s City.

Kloubové Citaro v nátěru dopravce VHH na předlouhé metrobusové lince 12.

Městský dopravce Hochbahn kupuje také nizozemské VanHooly. Kromě standardní verze těchto luxusnějších autobusů je základem pro metrobus č. 5 flotila 25 dvoukloubových VanHoolů. Tato pozoruhodná vozidla byla dodána ve dvou sériích. Nejnovější série jezdí v bílém nátěru, starší autobusy mají buď reklamní nátěr nebo modrý propagační nátěr "XXL".

Standardní VanHool ve standardním nátěru dopravce Hochahn.

Tyto autobusy, dlouhé téměř 25 metrů, mají motor uprostřed prvního článku a jsou plně nízkopodlažní. Šikovně je vyřešen například prostor kloubového spojení, kde jsou místo klasického zábradlí instalovány čalouněné opěrky pro polosezení. Dvoukloubové autobusy mají velký poloměr otáčení, proto mohou jezdit jen ve vybraných trasách. Hamburk však nemá naštěstí tak křivolaké uličky a navíc autobus není zas tak nemotorný, jak by se na první pohled zdálo.

Zajímavá úprava kloubového spojení dvoukloubového VanHoolu pro pohodlnější s(v)ezení.

Pro překryvnou síť rychlíků (Schnellbusů) jsou vyčleněny speciální autobusy. Vozový park rychlíkových linek dost zestárl, a tak na nich můžete vidět většinou starší dvoudveřové Mercedesy s malým podílem nízké podlahy. V předchozích letech však bylo i pro skomírající rychlíkové linky zakoupeno několik Citar od Mercedesu s jednokřídlými předními dveřmi. Rychlíkové autobusy by se měly od svých normálních vrstevníků lišit pohodlnějšími sedačkami.

Rychlíková linka 32 v podání rychlíkového Mercedesu.

Nad jednotností nátěru autobusů obecně převažují celovozové reklamy. Jinak ale dopravce Hochbahn obléká své vozy do barevné kombinace červené, šedivé a bílé. Další velký dopravce VHH má autobusy červené v kombinaci s černou. Autobusy Hochbahn také vozí velký název firmy na polovině křídel dveří. Interiér oživují většinou sedačky. Každý dopravce je má ve svém barevném provedení i s názvem firmy. Zajímavostí jsou čalouněné sedačky vyzdobené umělými tagy a graffiti. Nevypadá to až tak hrozně a zabrání to dalším následkům vandalismu.

Ojedinělé třídveřové Citaro na běžné autobusové lince dopravce VHH.

Pro obsluhu hamburského letiště je tu kromě metrobusu a normálních autobusových linek ještě speciální Airport Express, který vás za 5 Euro sveze přímo až na hlavní nádraží. Jezdí na něm červenožlutá Citara a linka bude zřejmě v provozu až do dokončení kolejového spojení na letiště. Mezi vzdálenými areály letiště funguje jakási vnitropodniková doprava, která využívá stříbrných Solarisů Urbino 12.

Airport Express spojuje letiště s hlavním nádražím.

Hamburk je ploché město, proto zde není tolik přírodních zajímavostí, ale jako nejzajímavější projížďku lze doporučit linku 152, která projíždí obrovský areál přístavů na levém břehu Labe a přitom překonává nejvyšší most nad přístavem, který je svou výškou uzpůsoben pro podplutí těch největších zaoceánských lodí. Z mostu je jedinečný výhled na celý přístav i Hamburk. Pokračovat se dá linkou 250 na nádraží Altona. Tato linka se dostane z jednoho břehu Labe na druhý pomocí 3,5 km dlouhého tunelu pod řekou.

Vnitropodniková letištní doprava v podání polských Solarisů.

Hlavní páteří autobusové dopravy v Hamburku je však historické centrum s pěší zónou u hlavního nádraží, kam smí jen autobusy. Na pěší zónu navazuje dlouhý úsek s vyhrazenými BUS pruhy uprostřed komunikace - pozůstatek po tramvajích. Bohužel BUS pruhy spolu s dalšími stavebními úpravami ulic a zastávek jsou jediným prvkem preference před automobilovou dopravou. Semafory tu autobusy nijak neupřednostňují. Výjimkou jsou samostatné fáze pro autobusy na křižovatkách, kde mnohdy autobusy vykonávají úžasné pohyby, například legální otočení na křižovatce nebo odbočení doleva přes pravý odbočovací pruh.

Skorometrobusová linka 109 na pěší zóně v centru města.

Lodě

Nedílnou součástí Hamburku je i mohutné Labe, které o pár desítek km dál ústí do Severního moře. Obrovskou část města zabírá mezinárodní přístav, kam zajíždí zaoceánské lodě obřích rozměrů. Pro spojení města s přístavem na druhém břehu i s okolními obcemi slouží několik osobních přívozů, které jsou plně zaintegrovány do systému HVV.

Jeden z typů lodí pro přívoz č. 62 dopravce Hadag.

Označeny jsou jako linky 61, 62, 64, 73 a 75. Páteřní linkou je 62, která spojuje nábřeží v centru města s dalšími lokalitami u Labe na stejném břehu a ukončena je v zastávce Finkenwerder na levém břehu Labe. Zde navazuje linka 64 zpět na pravý břeh do zastávky Teufelsbrück. Obě linky jezdí celodenně v intervalu 15-30 minut. Z hlavního terminálu lodí v zastávce Landungsbrücken míří na druhý břeh do nitra přístavu linka 61 - jezdí v rozsahu jen několika spojů ve všední dny. Linky 73 a 75 plují také z centrálního přístaviště do ostatních částí přístavů na druhém břehu, linka 75 dokonce ve špičkách každých 10 minut, všechny linky ale pouze ve všední dny.

Plovoucí nástupní "ostrůvek" - Konečná linek 62 a 64 Finkenwerder.

Páteřní linka 62 jezdí tedy v intervalu 15 minut a je o ní nemalý zájem nejen mezi turisty, neboť poskytuje výbornou možnost vyhlídkové plavby, ale i poměrně rychlého spojení lokalit na nábřeží. Zastávky jsou tvořeny buď klasickým molem nebo plovoucím pontonem, na kterém je rovnou umístěn zastávkový přístřešek i jízdenkové automaty, čili všechny náležitosti integrovaného systému HVV.

Konečná linek 62 a 64 Finkenwerder i s dalším typem plavidla.

Kapacita lodí je poměrně slušná - cca 100 osob, nicméně se stávalo, že zájem překročil možnosti lodi a část cestujících musela vyčkat na další spoj. Lodní doprava je zajišťována firmou Hadag, která provozuje různobarevné lodě podobných rozměrů. Všechny lodě mají elektronické displeje, které ukazují číslo linky a cílovou zastávku. Během cesty jsou také názvy zastávek vyhlašovány palubním rozhlasem.

Plovoucí zastávka v plné kráse na trase linky 62.

Hamburk - autobusy a lodě (říjen 2007)

Autobusy

Lodě

Prostor pro Vás