MHD zastávka - Hamburk - metro a železnice

Hochbahn

Základním pilířem MHD v Hamburku je metro. I když je označeno klasickým německým symbolem U, zdejší systém se nazývá "Hochbahn", neboť značná část tratí není vedena pod, ale nad zemí. Hamburský Hochbahn je tu již 100 let, začalo se okružní nadzemní drahou, vedoucí v centru města. Tento okruh byl postupně doplňován a spolu s rozšiřováním města se začaly od okruhu odpojovat jednotlivé tratě.

Novější typ soupravy metra v nadzemní stanici Landungsbrücken.

Novostavby již byly budovány především v podzemí. Oslavy 100 let metra jsou tu vidět na každém rohu. Stanice zdobí historické fotografie, některé autobusy jsou oděny do celovozové reklamy k příležitosti významného jubilea.

Rekonstruovaná stanice Hauptbahnof Nord se zvýšeným nástupištěm v celé délce.

Důležitou tratí v centru se stala od 70. let podzemní část linky U2 pod centrem města s důležitou stanicí Hlavní nádraží. Hlavní nádraží je obklopeno všemi třemi linkami (U1, U2, U3). Linky U1 a U3 najdete v jižní části nádraží, linku U2 na jeho severním okraji. Pro přestup mezi těmito trasami metra je nutné projít přes celé hlavní nádraží.

Stará souprava projíždí vyhlídkovým nadzemním úsekem poblíž starých doků.

Již od vzniku nového úseku linky U2 v 70. letech byly 2 stanice - Hauptbahnhof Nord a Jungfernstieg - obdařeny dvěma kolejemi i s nástupišti navíc pro uvažovanou linku U4. To dnes nabývá na aktuálnosti, neboť linka U4 se v současnosti buduje a její otevření je otázkou několika příštích let. Tato čtvrtá linka metra bude poměrně krátká a obslouží novou čtvrť Hafencity, která se spolu s metrem buduje na území bývalých doků na pravém břehu Labe poblíž centra města.

Ve stanici Hauptbahnhof Nord jsou připraveny paralelní tunely (jeden z nich vpravo) pro novou linku U4.

V současnosti dosahuje hamburské metro délky 101 km, z čehož pouhých 40 km je vedeno pod zemí, a to nijak hluboko. Ostatní úseky jsou buď povrchové nebo nadzemní. Hamburské metro, to jsou malé poloměry oblouků, úsporně řešené stanice, ostrovní i boční nástupiště dokonce i v malých obloucích. V méně využívaných koncových úsecích je vedena v určitých obdobích pouze část vlaků. V některých obdobích je např. na okraji linky U1 provoz zcela nahrazen autobusy. Navíc do stanice Grosshansdorf se jezdí pouze po jedné koleji. Místo pro druhou kolej tu sice je, ale z důvodů nízké poptávky není zatím potřeba.

Konečná stanice linky U1 Ohlstedt - kvůli větvení linky sem jezdí pouze polovina spojů.

Vedení linek metra je v centru velmi spletité, na poměrně malém území se 3 linky zajímavě proplétají a komplex tunelů včetně různých manipulačních a propojovacích kolejí by jistě bylo zajímavé podrobně prozkoumat. Hustá síť kolejí bývá také využívána pro odstavování vlaků večer a v noci. Zdaleka ne všechny vlaky totiž nocují v depech.

Depo metra u stanice Farmsen.

Číslování linek je jednoduché, ale má jeden háček. Jde o jednosměrné prohazování trasy mezi linkami U2 a U3. Části linek U2 a U3 totiž tvoří původní okruh městem a ve stanici Berliner Tor dochází k jednosměrnému vzájemnému přečíslování linek U2 a U3. Tím dochází k tomu, že linka U2 od západu jede jako linka U3 dále na východ a linka U3 se po přečíslování na U2 vrátí po okruhu do výchozí stanice Barmbek a pokračuje dále severovýchodním směrem.

Názorná ukázka přečíslování linek U2 a U3 ve stanici Berliner Tor.

Cestou zpět se již linky nepřečíslovávají. Takže přečíslování probíhá pouze jednosměrně, čili takový systém je spravedlivý pro cestující ze všech směrů - všichni přestupují stejněkrát a nikdo není zvýhodňován. Navíc přestup mezi oběma linkami ve stanici Berliner Tor probíhá na jediném nástupišti a díky jednotným intervalům je vždy zajištěna návaznost. Podobně pohodlné jsou přestupy i v některých dalších stanicích hamburského metra.

Stará souprava se starým čelem na lince U3 zajíždí do podzemí poblíž stanice Rathaus.

Základní interval všech linek metra je 5 minut. Takto jezdí metro ve všední dny cca od 6 do 20 hodin a v sobotu od 10 do 16 hodin. V ostatních obdobích je interval 10 minut, v noci (pouze o víkendu) 20 minut. V některých koncových úsecích bývají intervaly dvojnásobné.

Nová souprava metra šestiúhelníkového profilu v jednotném nátěru dopravce Hochbahn.

Na linkách metra jezdí 2 typy vozů - starší soupravy s manuálním otevíráním dveří a vlnitým nerez plechem na bocích. Tyto soupravy jsou třívozové a jednotky bývají spojeny do dvou - tedy 6 vozů celkem. Většina starých souprav má dosazena novější čela. Nové soupravy jsou šestiúhelníkového tvaru, mají poloprůhlednou stěnu kabiny strojvedoucího, dveře jsou plně pneumatické a soupravy jsou ve složení 4 vozů. Běžně jezdí opět 2 soupravy spojené (tedy 8 vozů nových oproti 6 vozům starým).

Starý vlak Hochbahnu s novým čelem. Dveře si otevírají cestující sami klikou a zatáhnutím.

Ve večerním období a o víkendu bývá délka souprav poloviční. Délka nástupišť je cca 120 metrů. To však vyvažuje menší kapacita vozů díky užšímu profilu a velkému poměru sedaček k prostoru na stání. Uspořádání sedaček je 2+2, tedy mnoho místa na stání nezbývá. Navíc každý vůz má jen dvoje dveře. Díky tomu, že vlaky Hochbahnu jezdí často nad zemí a na povrchu, jsou nové soupravy vybaveny tlačítky, kterými můžete v zimním období dveře za sebou zavřít. U starých vozů to lze zajistit manuálně. Staré vozy jezdí pouze na linkách U2 a U3. Soupravy metra jezdí v jednotném červeno-šedivě-bílém nátěru.

V chladných dnech prosíme zavírejte dveře. Tlačítko je potřeba držet stisknuté do úplného zavření dveří.

Zajímavou akcí byl provoz "Jazztrainu" - celou sobotu jezdil po okružní lince v intervalu 60 minut speciální vlak Hochbahnu, v jehož každém voze byla přítomná 1 jazzová kapela včetně hudební aparatury, produkující živou hudbu. Cestující tak mohli cestovat vozem dle aktuálního výběru a nálady. O Jazztrain byl neuvěřitelný zájem, na mnoho cestujících se nedostalo.

Jazztrain - v každém voze vlaku metra hrála jiná jazzová hudební skupina. Zájem cestujících překročil kapacitu soupravy.

Vzhled stanic není příliš originální, všechny stanice vypadají velmi podobně. Část z nich prochází rekonstrukcí. O něco zajímavější jsou historické nadzemní stanice. Oč nudnější je interiér stanic, o to víc je zde přidružených služeb, jako nápojové automaty, prodejny občerstvení i tisku přímo na nástupištích. Cestování ve vozech metra zpestřují LCD displeje, kde se promítají (stejně jako na velkoplošných plátnech ve stanicích) různé informace - aktuální dění v Hamburku, zpravodajství, sport, kultura i propagace MHD. Do dnešních dnů je zachován historický systém hlášení informace o zavření dveří - hlasem strojvedoucího, i když hlášení stanic je již namluvené kulturněji.

Běžná délka nové soupravy metra je 8 vozů, tedy 2 spřažené jednotky.

Městská železnice

Druhým pilířem systému veřejné dopravy v Hamburku a okolí je S-Bahn. Červené elektrické jednotky provozují Německé dráhy (DB). Zdejší vlaky S-Bahnu mají o něco blíže metru než železnici. Elektrický proud odebírají z boční přívodní kolejnice, v centru jezdí částečně pod zemí, vozy mají více dveří (troje na vůz) a zvýšená nástupiště umožňují nástup v jedné úrovni.

Nový typ vlaku po S-Bahn v prozatímní konečené stanici linky S3 Neugraben. Dále už pojedou tyto jednotky se zdviženým pantografem.

V Hamburku jezdí v podstatě 3 linky S-Bahnu, každá ještě rozdělena na 2 podlinky. S1, S2 a S3 mají společný úsek mezi Hlavním nádražím a nádražím Altona, kde jedou jižní podzemní trasou, zatímco linky S11, S21, S31 jedou spolu mezi těmito dvěma úseky severní povrchovou trasou. Tyto dva společné úseky jsou základem železniční sítě v Hamburku. Všechny linky se tedy potkávají na hlavním nádraží. Pro S-Bahn jezdí několik typů vozů, které jsou si celkem podobné, odlišují se v podstatě jen věkem a designem. Nejnovější soupravy jsou elegantní a kromě klasických souprav s napájením z boční přívodní kolejnice pomalu vstupují do provozu i nové jednotky s přídavnými pantografy na střeše.

Nová "obojživelná" jednotka S-Bahnu přijíždí od východu na Hlavní nádraží.

A proč mají nové jednotky kombinovaný přívod elektřiny? V blízké budoucnosti bude totiž prodloužena linka S3 z Harburgu (ze stanice Neugraben) dále západním směrem. Zde byla modernizována klasická železniční trať pro provoz jednotek S-Bahnu s tím, že byl zachován horní odběr proudu z troleje.

Podzemní stanice v Harburgu. Délka nástupišť pro S-Bahn je cca 150 metrů.

Další novinkou bude v brzké době prodloužení linky S1 (respektive nová odbočka z této linky) na letiště, které dosud není spojeno kolejovou dopravou s centrem. Doprava na letiště je zatím zajišťována metrobusem od stanice metra a přímo linkou Airport Express od Hlavního nádraží.

Kvůli napojování nového úseku linky S3 probíhala výluka provozu linky S3. Náhradní dopravu zajišťovaly 15metrové autobusy linkou s opticky podobným číslem 53.

Ale zpátky do historie. S-Bahn začal v Hamburku jezdit již v roce 1907, dalo-li se to tak tehdy nazvat. Právě tehdy začala éra elektrických vlaků v Hamburku. Skutečný rozvoj S-Bahnu začal po 2. světové válce a všechny tratě byly postupně přebudovány na systém bočního přívodu elektrického proudu. Nyní je síť S-Bahnu dlouhá 116 km, z toho 10 km je vedeno pod zemí. Podzemní úseky najdete nejen v centru Hamburku, ale i 3 stanice pod Harburgem - městečkem na levém břehu Labe, kam jezdí linky S3 a S31.

K červeným vlakům AKN dokonale ladí i červené vybavení stanic.

Základní interval S-Bahnu je 10 minut, večer a o víkendu bývá prodloužen na 20 minut. Linky s celotýdenním provozem jsou S1, S21 a S3. Linky S1 a S3 jezdí o víkendu i v noci - stejně jako metro. Linka S31 jezdí také celotýdenně, ovšem nikoli v celé trase - vykrývá zejména společný úsek v centru. Ostatní linky - S11 a S2 jezdí jen ve všední dny cca od 7 do 18 hodin také v intervalu 10 minut. Souhrnný interval na společných úsecích v centru (obě větve) je tedy 3-4 minuty ve všední den, 5-10 minut večer a o víkendu a 20 minut o víkendových nocích.

Dodatečně zahloubená stanice AKN v městečku Henstedt - Ulzburg.

Do jisté míry autonomním systémem je železnice AKN. Jedná se o síť 3 linek A1, A2, A3 na severozápadním okraji Hamburku. Název dráhy i provozující společnosti vznikl z první trati Altona - Kaltenkirchen - Neumünster. Na železnici AKN jezdí dvouvozové motorové jednotky s vyšší úrovní podlahy, každý vůz se dvěma páry širokých dveří. Objevují se však i moderní nízkopodlažní dvouvozové jednotky. S červenobílými vlaky ladí i červené vybavení stanic a zastávek. Železnice AKN je plně integrována do systému HVV. Některé stanice procházejí rekonstrukcemi, někde došlo na území obce k zahloubení tratě, aby železnice nebránila dalšímu rozvoji.

Přestupní stanice Norderstedt Mitte, kde lze formou hrana-hrana přestoupit mezi metrem a vlaky AKN.

Část motorových jednotek je vybavena elektromotory a sběracími lištami pro boční odběr elektřiny. To proto, aby mohly vlaky pokračovat v obdobích slabšího provozu po kolejích S-Bahnu až na Hlavní nádraží. V úseku Eidelstedt - Hauptbahnhof jezdí vlaky AKN na elektřinu pouze od pondělí do soboty a pouze večer cca od 20 hodin. V ostatních obdobích je pro cestu do centra Hamburku nutno přestoupit. Základní interval linek A1, A2 je 20 minut, linka A2 jezdí ve špičkách po 10 minutách. U linky A3 se intervaly pohybují různě od 20 do 60 minut.

Večerní vlaky AKN jezdí až na Hlavní nádraží po trati S-Bahnu a jsou poháněny elektřinou.

Ostatní železniční linky jsou také částečně integrovány, regionální linky v okolí jsou označeny písmenem R a jezdí na nich klasické vlaky DB. Kromě Německých drah můžete na hlavním nádraží vidět ještě modré vlaky společnosti NOB mířící na sever (Veolia, dříve Connex) nebo modrožluté elektrické patrové jednotky Metronom jezdící do Brém a do Hannoveru. Občas sem zamíří i dánské vlaky v podobě motorových jednotek podobajících se červům.

Hamburk - metro a železnice

Hochbahn

Městská železnice

Prostor pro Vás