MHD zastávka - Bulharsko - Burgas (září 2005)

Nádražní budova opraveného burgasského hlavního nádraží.

Třetí největší město Bulharska lež ve výhodné poloze u Černého moře, na jih i na sever lemují pobřeží přímořská letoviska, takže je tím pádem Burgas významnou branou do Bulharska pro turisty, přilétající na burgasské letiště. V Burgasu je rovněž důležitý bulharský přístav a s ním související rafinerie ropy.

Dožívající Ikarus na páteřní lince 211 v centru. Za oknem je cedulka Konduktor (průvodčí).

Zátoka s přístavem, kterou odděluje jedna z mála čtyřproudých silnic v Bulharsku od moře, rozděluje Burgas na dvě části. Původní historické město na severu a rozsáhlé sídliště na jihu. Obě části Burgasu jsou spojeny trolejbusovou dopravou, která však v Burgasu spíše přežívá a pomalu jí začíná nahrazovat autobusová a mikrobusová doprava.

Jedna z mnoha německých ojetin soukromého dorpavce.

Kromě letiště, které je od Burgasu vzdáleno asi 20 km, je významným vstupním bodem do Burgasu vlakové nádraží. Koleje vás zavedou až do samého centra, kde vystoupíte na příjemně udržovaném a nedávno opraveném nádraží a rovnou lze přestupovat do městských i příměstských autobusů.

Čavdar z osmdesátých let v typickém burgasském nátěru.

Letiště je s městem spojeno autobusovou linkou č. 15, která pendluje v půl až hodinových intervalech mezi letištěm a vlakovým nádražím. Autobusové nádraží zde není jediné, kromě toho hlavního s označením JUG se v Burgasu dá odjet ještě z východního a západního autobusového nádraží. Dálkové dopravě však slouží to hlavní u železniční stanice.

Letištní linka 15 v podání rozpadlého Čavdaru začíná na autobusovém nádraží Jih.

Trolejbusová doprava je zastoupena pouze dvěma linkami 1 a 2, které jsou vzájemně proloženy a jezdí v podobné trase. Hlavním významem těchto trolejbusových linek je spojení starého města s dosti vzdálenými sídlišti za zálivem. Troleje jsou nataženy jednosměrně kolem historického jádra a bohužel nevedou kolem hlavního nádraží.

Trolejbus ZIU na jedné ze dvou téměř totožných linek. Stahovací provazy na kladky visí volně podél karoserie vozu.

Trolejbusy zde zřejmě dožívají, neboť autobusová a maršrutková konkurence vyvíjí silný tlak na pomalé a zastaralé trolejbusy. Zajímavé je složení vozového parku. Na jedné lince jezdí standardní ruské trolejbusy ZIU v různých barevných odstínech.

Kloubový trolejbus ze Švýcarska v původním Winterthurském nátěru.

Druhá linka je zabezpečena kloubovými trolejbusy pozoruhodného vzhledu, které byly v devadesátých letech zakoupeny ze švýcarského Winterthuru. Jejich druhý život v Burgasu je určitě náročnější, a určitě bude trvat ještě dlouho, pokud nedojde ke zrušení trolejbusové dopravy. Kloubové trolejbusy kulatých tvarů se zvláštními čtyřdílnými dveřmi jezdí v původním červeném nátěru s původními i novými evidenčními čísly. Trolejbusy jsou značeny pětimístnými čísly, autobusy nijak.

Toto pozoruhodné Švýcarské vozidlo je letité, ale kvalitou o mnoho předčí své mladší kolegy z Ruska.

Nejsilnější autobusovou linkou je páteřní linka 211 s krátkým intervalem a kloubovými vozy, která spojuje daleká sídliště za zátokou s centrem a dalšími sídlišti na severu. Linka projíždí kolem hlavního nádraží a tak trochu konkuruje trolejbusům.

Novější z Ikarusů 280 v centru. V této ulici je jednosměrně vedena také trolejbusová doprava

Většinu linek městské dopravy provozuje firma Burgasbus, která také provozuje většinu významných příměstských a meziměstských autobusových linek v okolí Burgasu. Tato tradiční firma vlastní ještě mnoho původních Čavdarů z osmdesátých let, které často svým unaveným vzhledem a podivným bubláním motoru nevzbuzují u cizinců přílišnou důvěru. Vozový park městských autobusů je velmi pestrý. Začněme nejstaršími hranatými Čavdary, jejich standardní verze v modrobílém nátěru zajišťuje dopravu na lince 15 na letiště. Dávno vysloužilé autobusy vypadají opravdu žalostně. Tento typ je příznačný velkými okny, dvoudílnými dveřmi a rezervní pneumatikou umístěnou na zadní plošině prostoru pro cestující.

Na zadní plošině tohoto městského Čavdaru je dobře patrné rezervní kolo.

Novější oranžové Čavdary z devadesátých let už mají dle vzhledu také mnoho za sebou, nejnovější vozy byly značky Mercedes - Benz Conecto z Turecka ve standardní i kloubové verzi. Nesmím zapomenout na tradiční kloubové Ikarusy 280, které zajišťují většinu výkonů městské dopravy. Ikarusy mají různé barvy a můžete se svézt polorozpadlými stroji z osmdesátých let i trochu novějšími klouby s dvoudílnými dveřmi.

Nejnovější typ Čavdaru z devadesátých let.

V hustém provozu se mihlo také několik standardních Ikarusů 260, podle vzhledu zřejmě odkoupených z civilizovanějších zemí. Nesmí chybět ani české Karosy v městském i linkovém provedení, hlavně v rukou soukromých dopravců a většinou v původních nátěrech. Burgasem se prohánějí i němečtí stařečci Mercedes-Benz s kulatou karoserií.

Další ojetina z Německa, ještě se schody.

Početně jsou v Burgasu zastoupeny také autobusy DAF z nizozemského Rotterdamu. Jezdí v původním červeném nátěru s původními evidenčními čísly. Výhodnou koupí určitě také bylo několik kloubových i standardních nízkopodlažních Mercedesů a MANů. I když ojeté, v Burgasu patří mezi autobusovou špičku. Sem tam byl k vidění i starý kulatý městský Čavdar s podvozkem ze Škody 706 RTO, který svoji robustností mnohdy přežil jeho hranatého a chatrného nástupce.

Toto je jeden z mnoha autobusů z Rotterdamu. Původní nátěr i evidenční čísla.

Podobně jako v jiných bulharských městech kromě Sofie se i v Burgasu setkáte s průvodčími, které mají uniformu v podobě modré vesty a ledvinky na peníze a jízdenky. Od těch si po nástupu zakoupíte jízdenku, protože předprodej zde již neznají. Ještě před pár lety zde byl samoobslužný odbavovací systém s mechanickými znehodnocovači ve vozech. Počet černých pasažérů však asi dopravní podnik přinutil oživit opět starodávné povolání průvodčích. Za oknem každého autobusu je cedulka "Konduktor" (průvodčí). Toto povolání vykonávají hlavně ženy.

Kloubový Čavdar v reklamním nátěru.

Autobusy a trolejbus jsou označeny cedulkami s číslem linky, někdy i s popisem trasy. Byl horký letní den, a tak většina řidičů jezdila s otevřenými předními dveřmi. Občas byl autobus označen různými čísly a symboly zděděnými po původním dopravci, například Festbus značky Mercedes Benz. Jediné jízdní řády, které jsme měli možnost v Burgasu během krátké návštěvy vidět, byly odjezdy příměstských autobusů z autobusového nádraží Jih. Tady najdete i jízdní řáde letištní linky 15. To je vše. Na ostatních zastávkách v centru prostě žádné jízdní řády nejsou. Většinou zde najdete jen zastávkový přístřešek bez označníku. Linkové vedení je asi zažité a místní už situaci znají.

Tento zachovalý Ikarus 260 byl dovezen z Německa.

Celý systém městské dopravy se tak významně přiblížil překryvné síti maršrutkových linek. Ty také jezdí bez jízdních řádů, ale navíc vám zastaví kde chcete. V Burgasu provozuje maršrutky asi jediná firma Komfort s jednotným a poměrně moderním vozovým parkem v podobě modrých mikrobusů značky Hyundai.

Burgasské maršrutky "Komfort" mají jednotný vozový park a vzhled a kopírují trolejbusové linky.

Tato firma provozuje alespoň 50 těchto vozidel podle zběžného pohledu na její garáže u přístavu, kolem kterých jsme náhodou projížděli. Maršrutkové linky "vypomáhají" v trasách normálních autobusových a trolejbusových linek a jsou tak také označeny. A díky nízkému jízdnému, častým intervalům a novým vozidlům přebírají významnou část cestujících normální veřejné dopravě. Tento fakt také přispívá ke skomírání trolejbusové dopravy.

Další Ziu, tentokrát v červenobílém.

Stejně jako v jiných bulharských městech se jezdí v Burgasu do jedenácté hodiny večerní a noční dopravu zajišťují jen žluté taxíky. Otázku přezaměstnanosti a rentabilnosti MHD vyvolávaly zejména večerní autobusové spoje, kde byla průvodčí ve voze často jediným cestujícím.

Bulharsko - Burgas (září 2005)

Prostor pro Vás