MHD zastávka - Maroko - Agadir (únor 2010)

Agadir je přímořské letovisko zhruba v polovině marockého pobřeží, které omývá Atlantický oceán. Jelikož bylo vybudováno zcela nově po ničivém zemětřesení v 60. letech 20. století, v mnohém se vymyká typickým marockým městům a je to jedna z neevropštějších částí země. Téměř nekontrolovatelný růst populace způsobil, že Agadir má už téměř 700 000 obyvatel.

Lekce arabštiny: STOP

U mořského pobřeží se nacházejí hotelové komplexy, dlouhá písčitá pláž a jediná památka, která tu po zemětřesení zbyla - pevnost na severu na kopci nad přístavem, ze které však zůstaly zachovány pouze obvodové zdi. Poměrně malé centrum s úzkými uličkami, které je hlavně doménou levných hotelů a dobrých restaurací, leží nedaleko hlavní pobřežní třídy. Dál na východ už rostou jen obytná sídliště. Průmysl zde nenajdete žádný.

Velká rarita v sedmisettisícovém městě: zastávkový označník. Kromě linky 17 zde ale zastavuje také linka 15 - inu, i v Agadiru se občas mění linkové vedení.

Agadir je dosažitelný nejlépe letadlem - vnitrostátní letecká doprava je poměrně levná a oproti autobusové pomáhá překonávat obrovské vzdálenosti přeci jen rychleji. Železnice už sem nevede, Maroko má pouze několik málo železničních tratí, které však nabízejí za malé peníze poměrně vysokou kvalitu. Městská doprava je podobně jako v ostatních marockých městech postavena na autobusech a taxících.

Vysokopodlažní autobus DAF na vnitroměstské lince 15. Tento typ je ve vozovém parku dopravce R.A.T.AG nejvíce zastoupený.

Vzhledem k nepříliš funkční a rozšířené autobusové dopravě tu podstatnou roli veřejné dopravy přebírají taxíky, které jsou rozděleny na "petit taxi", čili malá auta, která většinou nepřibírají po cestě další zákazníky a odvezou Vás docela levně, kam potřebujete. Pak tu jsou "grand taxi" - většinou obstarožní, ale velké Mercedesy, které jezdí po předem určených trasách a fungují spíš jako mikrobusy, neboť po cestě přibírají další cestující a většinou jezdí maximálně obsazené - do Mercedesu se vejde až 8 cestujících + řidič! Velké taxíky jezdí i za město a suplují téměř nefunkční příměstskou dopravu.

Konečná stanice linky 15. Autobus se otáčí couváním na křižovatce. Pauzy na konečných jsou poměrně krátké, zřejmě tu funguje oddělení řidiče od vozu.

Autobusy se dají rozdělit na dálkové, příměstské a místní. Dálková doprava má hlavní terminál ve mstě Inezgane, cca 10 km jižně od Agadiru. Pokud byste čekali něco honosného, budete zklamaní. Autobusový terminál - to v místních poměrech znamená velkou asfaltovou plochu, pár přístřešků a možná jedna obouchaná informační tabule. Příměstské linky jsou svázány s těmi městskými, jen se liší v typu nasazených vozidel. Městské autobusy nemají skoro žádné sedačky, příměstské jich zas mají co nejvíce, i na úkor pohodlí sedících. Autobusy jsou různých značek, kralují DAFy na podvozku nákladního auta a již poněkud autobusovější MANy. Vše samozřejmě špinavé, obouchané a neudržované.

Druhá konečná linky 15 na hlavní pobřežní třídě nedaleko pláží. Úzké přední dveře slouží pro výstup - při tom se musíte prodrat úzkou uličkou kolem motoru umístěného vedle řidiče.

Do městských autobusů se nastupuje zadními dveřmi, vedle kterých se nachází stanoviště průvodčího, který prodává jízdenky. Po městě se jezdí za 3,50 Dirhamu, což je v přepočtu asi 9 Kč. Do příměstských autobusů můžete nastoupit kudy chcete, průvodčí chodí vozem a najde si Vás. Na zastávkách s větším obratem průvodčí prodává lístky ještě před vstupem do autobusu. Jízdné je odstupňované podle vzdálenosti. Nezaměstnanost je tu vysoká, a tak kromě řidiče a průvodčího potkáte během každé jízdy ještě nekompromisní dvojici revizorů, které prodané lístky znehodnocuje a vyhazuje neplatiče, se kterými průvodčí mnoho nenadělá. I při těch největších návalech ale bývají zkontrolování všichni cestující.

Novější, ale opotřebovanější autobus MAN s nižší podlahou a autobusovějším podvozkem oproti kolegům z DAFu. Linka 40 míří na jižní předměstí Agadiru a je vždy velmi vytížená.

Informace o provozu linek MHD tu nenajdete žádné, něco málo načerpáte z turistických průvodců nebo od místních lidí. Zastávky v evropském slova smyslu tu prakticky neexistují - většinou se zastávka pozná podle náznaku zálivu nebo podle hloučku čekajících lidí. Někde jsou i přístřešky a sporadicky i označníky, ale veškeré nápisy jsou stejně v arabštině. Autobusy jsou v Agadiru označeny pouze cedulkou s číslem linky za předním oknem. Intervaly jsou různé, většinou nečekáte moc dlouho, ale zejména ve špičkách a večer bývají autobusy opravdu přeplněné a při tlačenicích je dobré si dávat velký pozor na osobní věci.

DAF vyjíždí na další spoj linky 15. Uživatelsky "přátelský" autobus se kromě vysoké podlahy vyznačuje vyvedením výfuku přímo před nástupní dveře. Dveře jsou u těchto autobusů spíš symbolické, občas se jezdí s otevřenými a chybějící skla jsou nahrazována plechem nebo ničím. Podobně jsou občas řešena i okna, což se naplno projevuje při silnějším dešti.

Samotná jízda autobusem je také zážitek pro silnější nátury. Vozidla jsou neudržovaná, chybějící okna nebo výplně dveří jsou nahrazena plechem nebo ničím. Autobusy postavené na podvozku nákladního auta mají velmi vysokou podlahu a přední dveře ústí přímo do víka motoru vedle řidiče, které je nutno obejít úzkou uličkou. Dveře se tu používají spíš symbolicky, znamení o odjezdu nebo o urychlení nástupu se dává pomalým rozjezdem. Někdy autobus na zastávce pouze přibrzdí a nastupuje a vystupuje se za pohybu. Prostě exotika a trochu také dobrodružství…

Příměstský interiér autobusu DAF na lince 12 do surfařské vesnice na sever od Agadiru. Sedačky jsou zde nahuštěny opravdu extrémně, silně to připomíná školní autobus. Autobusy DAF používané na vnitroměstských linkách zas naopak nemají sedačky skoro žádné.

Detail zadních vstupních dveří. K jejich stavu snad netřeba komentáře. V autobusech na městských linkách je u zadních dveří pokladna s průvodčím, u autobusů na příměstských linkách prochází průvodčí vozem a jízdné je odstupňováno podle vzdálenosti.

Linka 12 odjíždí z konečné na okraji surfařské vesnice Taghazout, která se nachází cca půl hodiny jízdy severně od centra Agadiru. Snad jediná linka MHD, kterou jezdí i zahraniční turisté.

Jediné autobusové nádraží MHD v Agadiru. Budova v čele asfaltové plochy slouží jako střídací a dispečerská místnost pro řidiče. Kromě názvu dopravce nikde jediný náznak jakékoli informace pro cestující. Přímo odtud odjíždí část vnitroměstských linek, příměstské linky jezdí od kruhové křižovatky poblíž.

Linka 21 na autobusovém stanovišti čeká na odjezd. Číslo linky za čelním oknem je jediná informace na autobusu.

Autobus na příměstské lince 28, která míří z Agadiru do města Inezgane a dál na jih. Většina příměstských linek projíždí Agadir po hlavní pobřežní třídě. Linky od severu končí nedaleko autobusového stanoviště na jih od centra, linky od jihu jsou ukončeny v přístavním areálu v severní části Agadiru.

Další příměstský autobus. Zelený nátěr pochází od předchozího dopravce ZETRAP, jehož linky převzal městský dopravce RATAG.

Jeden z udržovanějších městských autobusů a "grand taxi" s kapacitou až 8 osob. Velké Mercedesy jezdí po předem stanovených trasách a v podstatě suplují nedostatečnou městskou i příměstskou hromadnou dopravu.

Odpolední špička v nástupní zastávce poblíž autobusového stanoviště. Vejít se do autobusu na první pokus je téměř nemožné. I přesto je prodej a kontrola jízdenek velmi důsledná - u každých dveří asistují při nástupu jeden prodejce a dva revizoři, kteří zároveň slouží jako nacpávači.

I když odjížděly v odpolední špičce autobusy do jižních předměstí jeden za druhým, přesto kapacita nestačila. Přesto se do již totálně přeplněného autobusu dokázal vtěsnat i vozíčkář.

Typický školní autobus v Agadiru. Tyto mikrobusy a podobné žluté mikrobusy je možné potkat v celém Maroku.

Stanoviště malých i velkých taxíků (nedaleko autobusového stanoviště) se nachází jižně od centra Agadiru. Malé taxíky jsou v Agadiru červené a většinou se jedná o Fiaty nebo Peugeoty. Velmi oblíbená značka v Maroku je také Dacia Logan.

Autobus ve městě Inezgane, které se nachází jižně od Agadiru, asi 20 minut cesty autobusem. Místní autobusovou dopravu tu provozují asi 3 dopravci.

Taxíky ve městě Inezgane mají modrou barvu. Stejně jako jinde tu kraluje značka Mercedes-Benz.

V Inezgane se nachází velké autobusové nádraží, odkud vyjíždějí autobusy a taxíky do všech směrů, začínají tu i dálkové autobusy do Marakéše a do jiných vzdálenějších měst.

Místní autobus na nádraží v Inezgane. Je zajímavé, že tak velký přestupní uzel se nachází v poměrně malém městě, zatímco v nedalekém sedmisettisícovém Agadiru nic takového nenajdete.

Cedule nazývající velkou asflatovou plochu honosně jako autobusové nádraží v Inezgane. Kromě stovek taxíků a několika autobusů tu najdete i pár přístřešků pro čekající cestující.

I v tak vyprahlé zemi, jako je Maroko, občas trochu zaprší a místní komunikace na to nejsou z hlediska odvodnění příliš stavěné...

Maroko - Agadir (únor 2010)

Prostor pro Vás