MHD zastávka - Saarbrücken (27.3.2005)

tramvaj v centrální zastávce u hlavního nádraží

Bývalé hornické město na jihozápadě Německa má nejen zajímavou polohu uprostřed kopců, ale i mezinárodní tramvajovou linku. Tramvaj, která navsťěvuje území dvou států, snoubí výhody tramvaje s výhodami železnice. Jediná tramvajová linka projíždí centrem Saarbrückenu, s konečnou na západním konci tohoto města uprostřed lesů. Vydáte-li se v opačném směru, dojedete až do francouzského městečka Sarreguemines, které leží těsně za hraniční řekou Saar.

společná nástupiště pro tramvaj i autobusy u hlavního nádraží

Možná by se nemělo mluvit o tramvaji, ale o vlakotramvaji, neboť při výjezdu ze Saarbruckenu se tramvaj napojí na železniční trať a dál už se řítí závratnou rychlostí kolem 100 km/h směrem k francouzským hranicím. Vozidlo je také nepříliš městské - málo dveří, mnoho sedadel. I když dvě třetiny obousměrné tříčlánkové soupravy jsou nízkopodlažní. Nízkopodlažní s háčkem, protože nástupní hrana je poněkud zvýšená, tím jsou zvýšené i nástupní ostrůvky zastávek.

Interiér tramvaje. U dveří nízkopodlažní, dál už nutno překonat pár schodů.

Centrálním uzlem městské dopravy v Saarbrückenu je, jako už to bývá zvykem, prostor kolem hlavního vlakového nádraží. Na hlavní nádraží navazuje pěší zóna centrem s luxusními obchody. Několik nástupišť v tomto terminálu je společných pro tramvaj i autobusy, což zjednodušuje přestupy a ušetří se na informačních prvcích - díky tomu je třeba možné investovat do elektronických tabulí s aktuálními odjezdy spojů.

I v sobotu jezdí v Saarbrückenu kloubové autobusy.

Schéma sítě rozděluje autobusové linky na zelené a modré - účel tohoto zůstal nepochopen. Autobusové linky jsou obsluhovány několika dopravci, kteří na ně vypravují standardní i kloubové autobusy značek MAN, Mercedes-Benz či jiné. Poměrně dost z nich je poháněno plynem. Nátěry jsou různé, ale převládá šedomodrý, stejně jako u tramvají. Rozmanitý terén příliš autobusům nesvědčí a při jedné jízdě s postarším MANem jsme byli rádi, že se do autobus do kopce šnečím tempem vyšplhal.

Konečná linky 20 v kopcích. Autobus při stoupání dost trpěl.

Tramvajová linka má poměrně krátké intervaly ve všední den i o víkendu (v sobotu 7,5 minuty), i když v neděli se jezdí po patnácti minutách. A navíc část spojů končí na několika místech během trasy, takže v koncových úsecích už není interval nijak komfortní. Ale je to pochopitelné - kdybychom v Praze jezdili tramvají třeba do Dobříše, také by sem jezdil třeba jen každý třetí spoj. Jízdní řády tramvajové linky už naznačují, že Francie není daleko - sled časů je pootočen o 90 stupňů. Autobusové linky jezdí v neděli většinou po 15-30 minutách.

Vkusné přemostění kolejového spletence u hlavního nádraží.

Vydáte-li se tramvají na západ, odvážným mostem ve stooupání překročíte složitou spleť kolejí na zhlaví hlavního nádraží a dál již stále do kopce. Po chvíli město končí a tramvaj zrychluje. Na samostatném tělese uprostřed listnatých lesů podél rychlostní silnice dojede tramvaj na dočasnou konečnou. Díky vysoké konstrukční rychlosti tramvají i trati může souprava obstojně závodit s okolojedoucími auty. Na konečné se systémem hrana-hrana přestoupí na některý z čekajících autobusů a pokračuje se v jízdě. Střecha nad nástupištěm zastávky slouží jako zdroj energie díky mnoha solárním panelům. Tato konečná tu však není nadlouho - během brzké doby by se měla tramvaj podívat o několik kilometrů dále západním směrem, kde leží pár obcí, a měla by při tom částečně využít zrušené železniční trati. O chystaném prodloužení mimo jiné svědčí i již osazené trolejové sloupy. Tedy téměř jistota, že se místní občané tramvaje dočkají. Na internetu lze najít mnoho podrobných a aktuálních informací o této stavbě.

Dočasná konečná tramvaje v lesích na západě města. Na střeše přístřešků vyrábí solární panely elektřinu.

Pojedeme-li tramvají z hlavního nádraží na opačnou stranu, brzy vyjedeme z města a napojíme se na normální železniční trať. Tramvaj závratně zrychlí a dál už se pohybuje jako vlak - zastávky vypadají víc jako klasická nádraží, na některých už na tramvaj čekají navazující autobusy.

Mikrobus navazuje na tramvaj. Při přestupování se tu cestující moc nenachodí.

Pro odvážné prodloužení trati až do Francie bylo nutné tento úsek zatrolejovat. Hned za hraniční řekou Saar už leží francouzské městečno Sarreguemines a zahloubenou tratí skrz historické město se tramvaj probojuje na svoji konečnou na železničním nádraží. Dál už je možno cestovat pouze francouzskými motoráky, neboť jedině nad tramvajovou kolejí visí trolejové vedení.

Německá tramvaj se prodírá francouzským městečkem Sarreguemines

Deponování tramvají se provádí přímo na trati cca uprostřed železničního úseku této linky. Dveře soupravy jsou vybaveny vyklápěcím schůdkem pro překonání přílišné mezery mezi vozidlem a nástupištěm v železničních stanicích. Ve městě se tento schůdek již nevyklápí.

Tramvaje jsou odstaveny na širé trati

Samozřejmostí je hlášení zastávek a digitální panely s příští zastávkou. Řidiči se během trasy střídají, podobně jako v pražském metru. Díky obousměrnosti tramvají zde na konečných nenajdeme smyčky a střídáním řidičů se ušetří několik vozů, protože odpadá nutnost přestávek. Současná propagační kampaň nabádá lidi k přemýšlení a k přesednutí z aut na měsatskou dopravu. Jiné plakáty jsou zas věnovány bezpečnosti cestujících na zastávkách.

Francouzská konečná Sarreguemines. Tramvaj přivedla na toto nádraží elektřinu.

Saarbrücken (27.3.2005)

Prostor pro Vás