MHD zastávka - Nitra (30.11.2006)

Nitra je v současnosti město s největším počtem starých Ikarusů na Slovensku.

Skoro devadesátitisícové západoslovenské město, asi hodinu cesty od Bratislavy, je v současnosti zajímavé svým nejrozsáhlejším vozovým parkem Ikarusů na Slovensku. Tento dopravní skanzen však stojí za to navštívit i kvůli pozoruhodným památkám či dominantě města - kopci Zobor, na který vede, ale nejede, chátrající sedačková lanovka. Její zprovoznění je v nedohlednu. Ve městě se zajímavým historickým centrem i historickým vozovým parkem MHD potkáte bohužel jen autobusy, i když by si svou velikostí Nitra zasloužila také něco lepšího.

Nevábná podoba autobusového nádraží.

Přijet do Nitry můžete vlakem nebo autobusem, obě nádraží leží těsně vedle sebe a obě vypadají dost ponuře. Obrovské autobusové nádraží je v podobě betonové plochy, ze které vyrůstá orezlá plechová konstrukce bez důstojného zázemí pro cestující. Autobusové nádraží je totiž provizorní. Nekonečnost slova "provizorní" tu snad není na místě, údajně se chystá výstavba zcela nového moderního autobusového terminálu. K vlakovému, a tedy i autobusovému nádraží zajíždí několik linek MHD, i když většina městských linek se nádraží vyhne. Naštěstí je poměrně blízko centra a zastávky nezajíždějících linek jsou také poměrně blízko.

Postarší příměstské Karosy SAD Nitra jsou oděny v různých kombinacích modré a bílé.

Hlavním regionálním dopravcem, stejně jako provozovatelem nitranské MHD, je SAD Nitra, kterou nedávno zakoupil nadnárodní gigant Veolia Transport, čili původní Connex, což už se začalo projevovat na barvách městských vozidel. Některé Karosy stačily obdržet modrobílý kabát Connex, nyní se autobusy po opravách lakují do kombinace Veolia, tedy šedivá, červená a bílá. O příslušnosti k nadnárodnímu dopravci svědčí i zapůjčená kloubová příměstská Karosa (jezdící na městských linkách) z partnerského Connexu Východní Čechy.

SAD Nitra vysílá na příměstské linky také několik dvoudveřových Ikarusů.

SAD Nitra provozuje v regionální dopravě hlavně starší linkové Karosy po různě povedených opravách a rekonstrukcích. Dále tu jezdí několik domácích Granusů, vše v modrobílých barvách. Spatřeny byly i tři dvoudveřové kloubové Ikarusy na příměstských linkách.

Regionální doprava je také zajišťována pomocí tureckých Mercedesů nebo slovenských Granusů.

Samozřejmě tu můžete vidět slovenskou specialitu na kloubových autobusech: laminátové stříšky nad harmonikou a to i u repasovaných vozidel. Těmto okřídleným autobusům tak do děravého měchu opravdu nezatéká. Úspěšným příkladem soukromého podnikání ve veřejné dopravě jsou pohodlné modrožluté autobusy dopravce Turancar na časté lince do Bratislavy.

Rekonstruovaná Karosa B741 s náhubkem na čele i stříškou na kloubem.

Páteří městské dopravy jsou stále Ikarusy 280. Jezdí jich tu ještě zhruba 15, nejstaršímu je dokonce 24 let. Většina Ikarusů je původních, některé (ve žlutobílém nátěru) pocházejí z vnitropodnikové dopravy Slovnaft Bratislava, některé přišly s jiných slovenských měst. Část těchto nesmrtelných strojů prošla generální opravou, většina je oděna v červenobílém kabátu, ale najdeme tu i celočervené, bílé a modré verze. Firemního nátěru Connex nebo Veolia se však tyto vozy už asi nedočkají.

Jeden z nejstarších městských Ikarusů v neobvyklém nátěru.

Vozový park kloubových autobusů tu ještě doplňují 3 Karosy B741, většinou už repasované s novými čely, jedna zapůjčená Karosa C744 z Chrudimi, jedna třídveřová C943 v zelenokrémovém nátěru ze Slovnaftu Bratislava a také ojedinělý kloubový Mercedes Conecto, vyrobený v Turecku.

Jediný exemplář kloubového Mercedesu před vlakovým nádražím.

Standardních autobusů jezdí v Nitře také dost, dokonce i na páteřních linkách. Většinou jde o staré městské Karosy po různých rekonstrukcích, některé v nových firemních nátěrech. Z novějších vozidel jsou to Karosy B932 (4 kusy), jedna loňská Karosa B952E, 5 tureckých Mercedesů Conecto v zelené nebo bílé barvě a dokonce jedna zájezdová Karosa C735. V Nitře jezdí i nízkopodlažní autobusy, a to 4 SORy BN12 se čtyřmi dveřmi a plynovým pohonem a jedno Citaro od Mercedesu. Nitra se může v blízké budoucnosti těšit na další SORy BN12, tentokrát již s pohonem na naftu a v barvách Veolia. Nové autobusy nahradí dožívající standardní Karosy.

Jeden ze čtyř nízkopodlažních SORů přijíždí od sídliště Chrenová.

Do městských autobusů se nastupuje všemi dveřmi, kdo však nevlastní čipovou kartu, musí nastoupit předními a zakoupit jízdenku u řidiče. Systém čipových karet nahradil klasické předplatní jízdenky, takže musíte platit za každou jízdu znovu. Při přestupu do 40 minut však platíte už jen 60% ceny za první jízdu. Při nástupu cestujících to v Nitře vypadá následovně: pár lidí nastupuje předními dveřmi a kupuje si u řidiče jízdenku za 16 Sk (ze strojku R&G Mielec).

Další z Ikarusů. Přímo v centru dochází k demolici průmyslových budov.

Naprostá většina lidí nastupuje ostatními dveřmi a přikládá čipové karty k označovačům, které buď pípnou souhlasně nebo nesouhlasně. Při prvním nástupu se jim odečte 12 Sk, při přestupu již jen 7 Sk. Lze tak vysledovat, kdo jede na černo a kdo ne. Během cest v tomto dni se však žádný černý pasažér neobjevil. Při nástupu předními dveřmi sice nápis na okně požaduje přesnou hodnotu, tedy 16 Sk, ale řidiči jsou ochotní a na vyšší obnosy bez reptání vracejí drobné.

Kloubová Karosa na kopcovitém sídlišti Klokočina v unifikovaném nátěru Veolia.

Linkové vedení MHD Nitra je mírně řečeno nepřehledné. Existuje tu 27 linek čísel 1 až 34 a jedna rychlíková linka 122. Oč složitější je takové množství linek, o to přehlednější jsou zastávkové jízdní řády. Skoro všechny linky totiž jezdí v pravidelném intervalu, který se pohybuje od 7,5 do 60 minut. Většina linek má špičkový interval 30 minut, páteřní linky 12, 14 a 32 jezdí ve špičkách po 15 minutách a napáječ největšího sídliště Klokočina, linka 24 dokonce po 7-8 minutách. V centru se to tedy autobusy jenom hemží.

Ikarus původem ze Slovnaftu Bratislava na konečné v sídlišti Chrenová.

Hlavními úkoly MHD je obsluha dvou největších sídlišť Klokočina a Chrenová. Klokočina leží na kopci na jihozápad od centra, Chrenová se rozkládá na opačném konci města na rovině. MHD překonává řeku Nitra, protékající kolem historického centra, po dvou mostech. Pod nejvyšší zdejší horu Zobor jezdí několik linek k léčebnému ústavu. Po cestě sem musí autobusy zdolat náročné stoupání. Stejně jako ze sídliště Klokočina, je i odtud parádní výhled na celé město.

Konečná Klokočina, Kmeťova za soumraku.

Informační vybavení vozidel je na nízké úrovni, hlášení zastávek tu neuslyšíte, většinou si musíte vystačit s klasickými plastovými orientacemi. Digitální panely se naštěstí objevují u nových vozidel i u těch repasovaných. Zastávkové sloupky jsou buď staré klasické označníky s cedulí SAD nebo nové modré hranaté sloupky s názvem zastávky a čísly linek. Jízdní řády jsou vyvěšovány v přehledné zastávkové podobě, zvlášť hezky se tu vyjímají pravidelné intervaly.

Zubem času ohlodaný plánek linkového vedení MHD na autobusovém nádraží.

Nitranský provoz je nutno pochválit za informace o výlukách. Každá linka, která je ve výluce, je totiž označena písmenem X před číslem linky a jízdní řád je žlutě podbarven. Ve vozidlech nechybí podrobné informace o probíhajících výlukách.

Starý typ označníku. Žluté jízdní řády znamenají výluku.

Přepravní zvláštností nitranské MHD je charakter zastávek. I když jsou všechny zastávky oficiálně stálé, místní při výstupu na opuštěnějších zastávkách raději dávají řidiči znamení. Jde o pojistku proti spěchajícím řidičům, kteří však občas znamení od cestujícícho očekávají, tekže je to takový začarovaný kruh. Ale pokud řidič cestujícímu nezastaví, je to chyba řidiče, nikoli cestujícícho.

Konečná u vlakového nádraží. Zájezdová Karosa vlevo je provozována na městských linkách.

Nitra (30.11.2006)

Prostor pro Vás