MHD zastávka - Frankfurt nad Mohanem (27.3.2005)

soupravy U-bahnu jsou dvouvozové a obvykle se jich spřahuje několik za sebou

Krátké večerní zastavení ve městě makodrapů a veletrhů. Frankfurt nad Mohanem je spíše městem, kde se pracuje, než žije. Právě proto je řešení dopravy víc než důležité. Každý den totiž dochází k mohutným přesunům lidí do města za prací a zpět.

Dveře v klasickém voze frankfurtského "metra" na tlačítko a fotobuňku. Schéma linek nad dveřmi dokládá, že tento vůz jezdí pouze na linkách U1, U1 a U3.

Hromadná doprava je tomu přizpůsobena celkem dobře, neboť obrovské hlavní nádraží zaúsťuje přímo do centra města, kde sídlí většina mrakorapů s kancelářemi nejrůznějších firem. Mrakodrapy mají mezi sebou nejvyšší budovu v Německu a večer svým nasvícením připomínají město budoucnosti. Tento pocit si vychutnáte při příjezdu vlakem na hlavní nádraží.

Nová nízkopodlažní tramvaj v zastávce před hlavním nádražím. Jak nádraží, tak přednádražní prostor prochází rekonstrukcí.

I když je původní nádraží hlavového typu, takže neumožňuje průjezdy vlaků, spodní patro patří S-bahnu, který podzemně pokračuje skrz město. V centrálním úseku se sjíždí všechny linky S-bahnu, takže dohromady vytváří velmi krátký interval, podobný metru. Tento systém je však velmi choulostivý na zpoždění vlaků, takže často dochází k nepravidelnostem zvláště ve špičkách, kdy dosahuje souhrnný interval tří minut. Ale i přes některé nepravidelnosti je obdivuhodné, že tento systém vůbec funguje.

vestibul stanice U-bahnu Bockenheimer Warte

Síť podzemních dopravních tepen tvoří mimo příměstské železnice hlavně sedm linek U-bahnu. I když má tento systém blízko k metru, přece jen je někdy podobný spíše podpovrchové tramvaji. Na některých linkách dokonce jezdí tramvajové vozy, i když s úpravou pro U-bahn. Většina linek U-bahnu byla totiž budována jako náhrada za tramvaj a podle toho také linky vypadají. Pod zemí jsou vedeny pouze ve středu města, na okrajích už jezdí normálně po ulicích, i když s jistou mírou oddělení od ostatní dopravy. I když se stále budují nová zvýšená nástupiště pro bezbariérový přístup do vozidel, mnoho stanic na okraji města má stále nástupní hranu nízko, takže je na těchto linkách nutné nasazovat soupravy s vyklápěcími shody, které se pak ve stanicích s vysokými nástupišti nevyklápí.

Povrchová konečná stanice linky U1. Přestup z tramvaje je typu hrana - hrana.

Vozový park je docela pestrý, tvoří ho jednak předělané článkové tramvaje Düwag a příbuzné vozy přímo pro U-bahn se širší skříní a více dveřmi. Oba tyto typy pocházejí z 70. - 80.let. Dveře jsou na fotobuňku, takže se po otevření po chvilce automaticky zavírají, což je užitečné na venkovních konečných stanicích, kdy při čekání na odjezd neunikne tolik tepla.

Interiér staršího typu soupravy U-bahnu. Na třídění odpadu se dbá i zde.

Také v U-bahnu přivál svěží vítr moderní soupravy, které začínají pomalu ale jistě přebírat cestující starým soupravám. Podzemní stanice jsou si většinou velmi pdobné, takže bez architektonických skvostů, i když některé nové stanice se již začínají odlišovat. Působí však chladně kvůli nadměrnému používání betonu. Zajímavě se dá vstoupit do metra jedním ze vchodů ve stanici Bockenheimer Warte. Jako přístřešek nad vstupním schodištěm slouží maketa starého tramvajového vozu, napůl zabořeného do země.

atypický vchod do metra ve stanici Bockenheimer Warte

Tramvajová doprava byla v době rozmachu automobilů silně zredukována, hlavně centrum je prošpikované tratěmi, po kterých se nejezdí. Naštěstí dnes dochází k opačnému jevu, kdy se budují nové trati zejména v nově budovaných čtvrtích na okraji. Staré vyskopodlažní článkové tramvaje Düwag jsou rychle vytlačovány moderními nízkopodlažními vozy, které si dokážou udržet nízkou podlahu v celé délce soupravy. Nedávno proběhla další dodávka těchto reprezentativních vozidel. I když by se zdálo, že stoprocentní nízkopodlažnost uškodí jízdním vlastnostem, svezení s touto tramvají je velmi příjemné. Hlášení zastávek je centru trojjazyčné.

Tramvaj, předělaná na provoz v U-bahnu. Spojeny jsou vozy ve starém a novém nátěru

Autobusová síť jako v ostatních německých městech doplňuje kolejové systémy a navazuje na ně. Nové autobusy, v převážné většině Citara od Mercedesu, jsou stejně jako nové tramvaje klimatizované, což posouvá městskou dopravu o několik úrovní výš a v parném létě se lidé do prostředků městské dopravy těší. Srovnejte s utrpením v třicetistupňových vedrech v pražských autobusech, když pan řidič nezapne větrání. Tak jako v jiných městech i zde jsou intervaly na autobusových linkách mírně nadhodnocené, takže se nestane, že byste si nesedli.

Uvnitř zbrusu nové tramvaje na lince 16. Tramvaj je tak nová, že zde ještě nejsou označovače jízenek.

Městský dopravní podnik (VGF) provozuje naprostou většinu městské dopravy a barevně je perfektně sladěn. Typickou modrozelenou barvu má všechno - metro, tramvaje, autobusy, zastávky, informační letáky, spořiče obrazovek atd. atd. Městská doprava se tak prezentuje jednotně a lidé ji na první pohled identifikují. Nemluvě o perfektní propagaci městské dopravy. Plochy svých dopravních prostředků využívá dopravní podnik hojně pro své zviditelnění a pro prezentaci novinek. Reklamní kampaně jsou hravé a nápadité a dokazují, že možností, jak propagovat MHD, je neskutečně mnoho. V informačních vitrínách s plánky a jízdními řády nenajdete volné místo - vše je zaplněno letáky na podporu čehokoli z městské dopravy. Když zavítáte do někreré z prodejen dopravního podniku, většinu materiálů včetně plánů a schémat vám ochotně nabídnou zdarma. Jistěže to dopravní podnik něco stojí, ale zřejmě se to vyplácí.

hravá reklamní kampaň na dopravní podnik aneb variace na zkratku VGF

S-bahn obsluhuje centrum města jednou páteřní trasou, kde se sjíždějí všechny linky. Spojuje významná železniční nádraží, obsluhuje historické centrum Frankfurtu a za 15 minut jste S-bahnem z centra na letišti. A bez příměstských vlaků si život nedokážou představit hlavně obyvatelé hustě obydlené aglomerace Frankfurtu. Vlaky od Siemensu mají mnoho dveří, takže připomínají spíš metro, v každém voze najdete oddíl první třídy a stejné vlaky najdete i v jiných německých městech, třeba ve Stuttgartu nebo v Mnichově. Elektrické jednotky už pomalu dožívají, takže jsou postupně nahrazovány moderními průchozími soupravami také od Siemensu. Hlášení stanic ve starých vlacích probíhá bezprostředně strojvedoucím, takže často nerozumíte, co vám chce neškolený hlas z reproduktoru sdělit. Ale je možné, že místní obyvatelé poznají ve směsi chroptění a praskání nějakou informaci.

Starší typ frankfurtského S-bahnu ve stanici Südbahnhof. Dál už se pokračuje v podzemí.

Jedno z nejrušnějších letišť na světě leší několik kilometrů za městem a s Frankfurtem ho spojuje linka S-bahnu. Dálková doprava zastavuje na letišti v moderní skleněné stanici, kam je také zaústěna vysokorychlostní trať. Popis samotného letiště by jistě zabral mnoho stránek, zmíním se jen o jednom dopravním bonbónku - automatické dráze, spojující jednotlivé terminály letiště. Tato kyvadlová doprava je provozována zcela automaticky malými vozidly na pneumatikách a vedení vozidel je zajištěno speciální konstrukcí na betonové estakádě. Vozítka, spřažená ve dvojích, jezdí zhruba každé dvě minuty a bezpečnost je zajištěna dvojitými dveřmi - jedny jsou ve voze, druhé ve skleněné stěně, oddělující nástupní hranu od kolejiště.

nedávno byla zavedena nová tramvajová linka 17, což hlásají reklamní nápisy na zastávkách

Frankfurt nad Mohanem (27.3.2005)

Prostor pro Vás