MHD zastávka - Budapešť - autobusy (červen 2005)

V hlavním městě země, odkud pocházejí legendární Ikarusy, nemohou tyto stroje samozřejmě chybět. Naopak, mnohde tvoří páteřní dopravní prostředek, neboť síť metra ještě zdaleka není dokončena.

Konečná Hüvösvölgy v kopcích nad Budapeští je rájem krátkých Ikarusů.

Autobusové linky jednak navazují na síť metra, tramvají a příměstské železnice HÉV, ale mnoho jich také jede přes centrum města. Velké autobusové terminály jsou například u stance metra Moszkva Tér nebo na opačném konci metra M3. Jedním z největších autobusových nádraží je stanoviště ve čtvrti Csepel, odkud startují Ikarusy do všech směrů a navazují docela nepohodlně na příměstské vlaky HÉV ve směru z centra Budapešti. Autobusové terminály jsou věšinou strohé asflatové plochy s nástupními ostrůvky. Každá linka mívá svoje nástupiště, neboť se v Budapešti na konečných čeká s cestujícími. Řidič uzamkne kabinu a jde odpočívat jinam.

Autobusové nádraží Csepel. V této části Budapešti se vyskytují ty nejstarší kloubové Ikarusy.

Největší část vozového parku stále tvoří klasické Ikarusy 260 (standardní) a 280 (kloubové), tak půl na půl. I když nejstarší vozy pocházejí z roku 1986, tedy stáří značné části autobusů překračuje hranici 15 let, většinou jsou vozidla v dobrém stavu. Asi jen zázrakem nebo důkladnou údržbou, protože stav budapešťských ulic je příšerný. Ikarusy ale dokazují, že jsou autobusy do nepohody, a tak se na nich neustálé výmoly a vyjeté koleje v záplatovaném asfaltu téměř neprojevují. Zato se projevují na cestujících, kteří jsou sice zvyklí, ale stejně je na jízdu po Buapešti potřeba silnější žaludek.

Ikarus 260 je kapacitní, neboť má pouze 21 sedaček.

Ikarusy 260 i 280 mají většinou modernější dvoudílné vklápěcí dveře, automatickou převodovku a jednotný nátěr, který je kombinací tmavě modré a šedivé barvy. Jedenáctimetrové Ikarusy 260 zarážejí nízkým počtem sedadel (cca 21). V devadesátých letech bylo vyrobeno a do tohoto města dodáno několik prodloužených autobusů typu 263. Jsou prodloužené asi o metr a sedaček má o něco více. Tyto vozy mají mechanickou převodovku a dopravní podnik je používá zejména v kopcovitých čtvrtích na jihozápadě města.

Jeden z mála prodloužených Ikarusů 263 s manuální převodovkou.

Na Ikarusy se u nás vždy spíše nadávalo, třeba pro pomalý a líný motor nebo pro pověstné trampoty cestujících v extrémních teplotách. Jenže v Budapešti jsou Ikarusy pozoruhodně dynamické (asi ta automatická převodovka) a díky z velké části otevíratelným oknům bylo i v tropických vedrech v autobusech celkem přijatelně.

Klasický Ikarus 280 na rychlíkové lince 122. Ta se od běžné linky 122 liší menším počtem zastávek.

Nicméně, výrobě tohoto typu již dávno odzvonilo, a jeho nástupcem se stal Ikarus řady 400. V Budapešti jezdí jak nejkratší midibusy Ikarus 405, tak dvanáctimetrové Ikarusy 415 i kloubové Ikarusy 435. Podlaha je nižší, vzhled modernější a interiér přívětivější. Autobusy této řady mají dvoudílné vklápěcí dveře a o něco nižší podlahu. Tato vozidla jsou ale zřejmě chatrnější konstrukce, než jejich legendární předchůdci, a tak jsou rozklepané a mnohdy jsou na tom hůř než jejich předchůdci, i když některým ještě není ani deset let. Autobusy jsou v tmavě modrém se zelenými pruhy na obou čelech. Jezdí totiž na zemní plyn.

Velký autobusový terminál Moszkva Tér z návazností na metro i tramvaje. Na levém břehu Dunaje najdete spíš novější vozidla.

Po větších dodávkách těchto modernějších autobusů přišlo několik prvních nízkopodlažních vozidel v Budapešti. Značka Ikarus, typové označení 412, tedy standardní délka. Jezdí spíše na linkách v centru, kde jsou více potřeba a také na očích turistům. I když je stáří těchto autobusů oproti jiným zanedbatelné, viděli jsme již několik vyřazených kousků. Třeba však byly vyřazeny jen pro nedostatek náhradních dílů.

Ikarus 435 na letištní lince s vnitřními informačními maticovými panely.

Dalším typem jsou vysokopodlažní třídveřové MANy s mechanickou převodovkou, které jezdí v jihozápadní části Budapešti, kde jsou spíše vilové čtvrti a zahrádkářské kolonie.

Jihozápadní část Buapešti je zas baštou standardních středněpodlažních MANů.

Nejnovějšími autobusy v Budapešti jsou polská Volva. Těchto kloubových autobusů s nízkou podlahou v celé délce vozu sice moc není, ale v centru jsou vidět třeba na páteřních linkách 3 a 7 nebo na náhradní lince za metro M2. Autobusy s sebou vozí automaty na jízdenky. V letošním roce zakoupil BKV Budapešť 50 dalších autobusů tohoto typu. Chvályhodně je vybavil klimatizací, čímž se také chlubí na informačních letácích. Oproti letitým Ikarusům je to přeci jen rozdíl. Jen škoda, že obnova vozového parku tu tolik vázne. Nové autobusy jsou opět tmavě modré.

Provizorní BUS pruh pro náhradní linku M2 je vyznačen pomocí zkratky Dopravního podniku. Přijíždí jeden z 50 letošních klimatizovaných autobusů Volvo.

Autobusové linky mají čísla v nesouvislé řadě od 3 do 297, linky s přívlastkem A jsou kratší varianty kmenových linek, linky s přívlastkem É jsou noční. Opravdovým autobusovým bonbónkem je skupina linek "7". Tato páteřní autobusová multilinka spojuje Budín na západě a Pešť na východě, přičemž prochází samotnými centry obou částí, které tvoří Budapešť. Souhrnný interval těchto linek činí ve špičce necelé dvě minuty. Ve stejné trase v centru a s různými konečnými na okrajích tak jezdí ve svazku linky 7, 7A, 7GY, 173. Linky 7 a 7A jsou klasické zastávkové linky, linky 7GY (červená) a 173GY (červená) jsou rychlíky, na které jsou vypravovány speciální rekonstruované kloubové Ikarusy 280 v modročerveném nátěru a s velkými čísly linek na bocích. Nutno uznat, že rychlíková sedmička je opravu rychlá a tím i oblíbená. V centru Budapešti jsou totiž skoro všude zřízeny autobusové pruhy, takže zejména večer je jízda rychlíkem, který se téměř bez zasávek řítí ulicemi, silným zážitkem. Trochu se dá připodobnit k jízdě linkou X-C po pražské magistrále, která hradila po povodních 2002 pražské metro C. Zeména díky nešťastně pomalým tramvajím a chybějící další trase metra je o tento rychlík velký zájem.

Konečná stanice expresních linek 7 a 173 u nádraží Kelenföld. Pro tyto linky jsou vyčleněny speciální Ikarusy.

Autobusové pruhy jsou vidět na mnoha místech Budapešti. Jen díky nim je autobusová doprava v auty zahlceném městě alespoň trochu možná. Také existuje pár světelných křižovatek, které dávají přednost autobusům zařazeným ve svém pruhu.

Elektronický označník na nádraží Kelenföld oznamuje, že autobus za minutu odjede.

Budapešť má také mnoho linek, na kterých jezdí nízkokapacitní midibusy Ikarus 405. Protože se tyto linky proplétají těmi nejužšími a nejrozbitějšími ulicemi, je to na jejich technickém stavu znát. Asi nejhorší je jízda po dlážděných postranních ulicích. Rozbitá dlažba je složená z velikých kostek a nedovoluje rychlejší jízdu. Proto zde netřeba zpomalovacích prahů. Tento tradiční povrch ulic je bohužel v Budapešti velmi rozšířený.

Minibus Ikarus 405 s pohonem na zemní plyn.

Nízkopodlažní Ikarusy 412 se objevují třeba na rekreační lince, která přímo projíždí největším ostrovem Margit Sziget v centru Budapešti. Tyto jediné standardní nízkopodlažní autobusy také jezdí na lince 15, která prochází velmi odvážně pěší zónou v centru. Tato ulice je lemována restauracemi a kavárnami, takže občas byla mezi projíždějcím autobusem a sedícím hostem kavárny pěticentimetrová mezera, což už je přeci jen málo. Další "vyhlídkovou" linkou je šestnáctka, která po mostě přejede Dunaj, aby se následně zanořila do tunelu s nezvykle vysokým stropem a poté se vyšplhala ostrými serpentinami ke zdejšímu hradu.

Čtyřdílné skládací dveře už má jen málokterý Ikarus.

Nové autobusy Volvo mají své garáže v odlehlé čtvrti Cinkota na východě města. Zde jsou umístěny spolu s ostatními Ikarusy na obří odstavné ploše. I když je tato garáž velmi daleko od centra města, vypravují se z ní i linky na opačné straně Budapešti, přetože tam existují také garáže. Nedaleko těchto garáží stojí servis firmy Volvo, který se asi stará o kompletní opravy a údržbu nových autobusů.

Evidenční čísla autobusů kopírují SPZ. Nové autobusy již evidenční čísla nemají.

Jelikož je na všech zastávkách potřeba dávat řidiči znamení o výstupu, nad každými dveřmi autobusu je tlačítko a cestující tak obvykle již po opuštění předchozí zastávky vstávají a zaujímají místo na schodech u dveří. Mezizastávkové vzdálenosti jsou tu velmi krátké, a tak lidé nestojí dlouho. Ostrý styl jízdy řidičů, hlavně při brždění a rozjíždění, zřejmě pramení z tak krátkých mezizastávkových vzdáleností. Cestující se sice musí pevněji držet, ale zato cesta pěkně ubíhá. Na vybraných linkách je večer umožněn pouze nástup předními dveřmi.

Linka 96 "pomáhá" každé čtyři minuty tramvaji číslo 69 obsluhovat sídliště Újpalota.

Ještě jedna zajímavost - na rychlíkové lince 7, kde jezdí jen rekonstruované jinak zbarvené Ikarusy, je v kabně řidiče vyvěšena cedulka s jeho jménem, fotografií a někdy dokonce i s jakýmsi údajem o množství ujetých kilometrů bez nehody.

Dvoudveřový standardní Ikarus na regionální lince.

Jediným provozvatelem příměstské autobusové dopavy v okolí Budapšti je společnost Volánbusz, která provozuje mnoho typů autobusů, samozřejmě hlavně Ikarusy, ve žlutobílém nátěru. Tento dopravce provozuje také některé městské linky, vyjízdějící za hranice města, například linku 88. Jezdí na ní krátké Ikarusy 260, některé i s rokem výroby 1984. Tedy vozový park Volánbuszu je ještě starší než BKV. Jinak ale provozuje hlavně kloubové autobusy - všechny možné modifikace Ikarusů 260 a 280 s různým počtem dveří i vzhledem. Pak tu jezdí také kloubové autobusy značky Rába, nápadně připomínající Van Hool. K vidění byl i netradiční Neoplan s obrovskými okny nebo turecký Mercedes Conecto. Na dálkových linkách různých dopravců jsou k vidění hlavně zájezdové Ikarusy, ale možno vidět také naše SORy, které se v Maďarsku vyrábějí pod jinou značkou a s mírně upraveným vzhledem.

Kloubový autobus se značkou Rába nápadně připomíná autobusy Van Hool.

S rozmachem hypermarketů souvisí i rozvoj nákupních bezplatných linek. Ani Budapešť není výjimkou. Tyto linky k jednotlivým obchodním centrům jsou označeny jmény a spatříte na nich také Ikarusy v reklamích nátěrech. Je zajímavé, že v Budapešti snad nebyl jediný autobus, trolejbus či tramvaj s celovozovou reklamou.

Letitý Ikarus dokazuje, že stáří regionálních autobusů ještě překonává již tak rekordní věk městských autobusů.

V noci z 25. června probíhala v Budapešti Muzejní noc, čili podobná akce jako letos již podruhé v Praze. Při té příležitosti byly také zavedeny zvláštní autobusové linky, i když v mnohem menším rozsahu než v Praze.

Příměstské linky tu jezdí překvapivě často a nezřídka v kloubech.

Ještě k označování městských autobusů: vozy nemají klasická evidenční čísla, jen je sprejem nastříkané poslední čtyřčíslí registrační značky autobusu. Jelikož se ale registrační značky skládají ze tří písmen a tří číslic, poslední písmeno na značce je u "evidenčního" čísla nahrazeno takto: O je nahrazeno nulou a místo I je uváděno číslo 1. Nové autobusy Volvo však již tato poloevidenční čísla nemají a tak jdou rozeznat pouze podle registrační značky.

Budapešť - autobusy (červen 2005)

Prostor pro Vás