MHD zastávka - Bulharsko - Černomořské pobřeží (září 2005)

Pobřeží Černého moře bylo pro našince v minulosti jednou z mála možností, jak strávit dovolenou u moře. Po otevření hranic v devadesátých letech a následném útlumu se opět Bulharsko stává na počátku jednadvacátého století jednou z nejatraktivnějších přímořských zemí pro české turisty. Naštěstí pro ně i pro ty ostatní funguje veřejná doprava po celém pobřeží celkem slušně, většina velkých letovisek má svoji vlastní kyvadlovou dopravu a jednotlivá města jsou navzájem spojena poměrně hustou sítí autobusových spojů.

Živoucí legenda. Čavdar s motorem vzadu na pravidelné lince Burgas - Sozopol.

Mnoho linek je v soukromých rukou a na jedné trase obvykle funguje více dopravců, kteří si navzájem konkurují, i když mají jednotné ceny. Původní autobusový park z osmdesátých let již na většině linek vystřídaly mikrobusy nebo ojeté autobusy převážně z Německa, které však poskytují o několik tříd vyšší komfort než původní bulharské Čavdary. Na několika místech se ještě setkáte s legendárními bulharskými autobusy, spíš ale sporadicky. Tyto stroje jsou již ve velmi špatném technickém stavu a tak jízda s nimi je pro obyčejné lidi spíše utrpením. Tato vozidla, která se začala vyrábět podle licence německé Setry, ovládala za komunismu a dlouho po něm veřejnou dopravu v celém Bulharsku.

Kloubová příměstská Setra jezdí na lince Burgas - Nesebr.

Nejčastěji byly zastoupeny 3 verze zaoblených tvarů - městská, linková a dálková. Městské autobusy můžete vidět poměrně hojně třeba ve Varně. Jejich původní nátěr je červenobílý, mají dvoje čtyřdílné skládací dveře a karoserie je namontována na podvozku Škoda 706 RTO, tedy s motorem vpředu. Na stejném podvozku se vozily i linkové verze těchto autobusů s jedněmi dvoudílnými dveřmi uprostřed - tyto autobusy se nám již spatřit nepodařilo. Ale není divu, byly to opravdu neskutečné kostitřasy, zvlášť kvůli neutěšenému stavu vozovek. Posledním typem je dálková verze Čavdaru - která přežila nejdéle. Tyto modrobílé autobusy se dvěma dvoudílnými vyklápěcími dveřmi a motorem vzadu jsou stále k vidění po celém Bulharsku, na pobřeží se poměrně hojně vyskytují třeba u Burgasu nebo u Varny.

Luxusní a přitom kapacitní vozidlo se Bulharsku jen tak nevidí.

Jízdní řády pobřežních linek díky turistickému ruchu bývají poměrně dobře přístupné - tedy visí na všech významných autobusových nádražích. Linky jezdí většinou v taktu, v turisticky atraktivních oblastech dokonce není výjimkou desetiminutový interval. Jízdné bývá jednotné pro všechny dopravce na lince, jízdenky mají také jednotný vzhled. Někdy se platí u řidiče, někdy bývá v autobusu průvodčí a někdy musíte jízdenku zakoupit v okénku autobusového nádraží. Na způsob odbavení a jízdní řád je lepší se několikrát pro jistotu zeptat několika nezávislých zdrojů. Ale to ještě neznamená úspěch - Bulhaři jak známo při souhlasu kroutí hlavou a při nesouhlasu kývají. To by ani tak nevadilo, kdyby se kvůli turistům nepřizpůsobovali a nedělali to jako zbytek Evropy. Občas z toho vznikne tak podivný pohyb hlavy, o kterém opravdu nevíte, co znamená.

Další kloubový autobus, tentokrát nízkopodlažní Neoplan na burgasském autobusovém nádraží.

Z nedodržování jízdního řádu mít strach nemusíte, v naprosté většině případů jsme se setkali s jeho až úzkostným dodržováním. Občas budete překvapeni zájmem o autobusovou dopravu, většina autobusů bývá plně obsazena. Při větší nabídce, než je kapacita vozidla, se většinou nějak povede potřebný počet lidí do vozidla natěsnat, jde přece o peníze. Situaci ale komplikuje stále více stále menších autobusů, kam už je opravdu nemožné větší množství lidí nacpat.

A nyní již ve výstupní zastávce Nesebr.

A teď již k samotné cestě po Černomořském pobřeží. Začneme v Burgasu a budeme mířit na jih. Z Burgaského jižního nádraží, které leží přímo u železniční stanice, jezdí autobusy podle jízdního řádu v půlhodinových intervalech do letovisek Černomorec a Sozopol. Většinou tu ale jezdily autobusy podle poptávky, takže i po 15 minutách. Část autobusů na této lince provozuje největší dopravce v burgasském regionu - Burgasbus. Ten vlastní ještě několik pravěkých Čavdarů a každý autobus je vybaven průvodčím. Na této lince jezdilo i několik autobusů vypůjčených z MHD v Burgasu - třeba oranžový městský Čavdar z devadesátých let nebo kloubový Ikarus 280. Na trase jezdí ještě jiní dopravci, kteří disponují poněkud pohodlnějšími dálkovými autobusy z Německa, většinou potkáte ojeté, ale stále kvalitní a hlavně klimatizované Setry. Jedním z dopravců je i firma Minibusexpress, paradoxně ale disponující velkými autobusy.

Z tohoto obratiště míří davy turistů do starobylého městečka Nesebr.

Z Burgasu vede nově opravená čtyřproudá silnice směrem na jih. Na tomto úseku "vynikl" náš stařičký Čavdar, který se unaveně sápal do kopce vydávaje podivné zvuky. Při sjezdu na vedlejší komunikaci plnou výmolů se autobus slušně roztřásl, ale nerozsypal. Tyto stroje jsou zřejmě nezničitelné. V Sozopolu, malebném letovisku, plném českých turistů, je autobusová stanice přímo v centru uprostřed přímořského parku. Jízdní řády tu sice nenajdete, ale taktová doprava funguje, takže lze snadno odtušit, že autobusy odjíždějí vždy v půl a celou, což opravdu funguje.

Na lince Nesebr - Slunečné pobřeží jezdí původně mnichovské vozy.

Z Burgasu na sever jezdí autobusy v deseti až dvacetiminutovém intervalu do turisty již přeplněného Slunečného pobřeží, přičemž každých 40 minut míří autobus na starobylý poloostrov Nesebr. Protože poptávka po tomto spojení je opravdu velká, neboť Slunečné pobřeží lemují vysoké hotely a staví se další a další, jezdí tu kromě standardních autobusů i kloubové. Měli jsme možnost svézt se z Burgasu do Nesebru kloubovým nízkopodlažním Neoplanem odkudsi z Německa. Dále jsme viděli příměstský kloubový autobus Setra a několik dálkových standardních Ikarusů.

I při desetiminutovém intervalu je o autobus na Slunečné pobřeží velký zájem.

Z Nesebru na Slunečné pobřeží jezdí jakási městská doprava, neboť tato města jsou od sebe vzdálena jen několik kilometrů. Na páteřní lince jezdí v desetiminutovém intervalu kloubové Mercedesy z Mnichova v původním nátěru a někdy i s původními linkovými orientacemi. Tuto linku doplňují další linky s delším intervalem, které zajišťují opět mnichovské nízkopodlažní autobusy, tentokrát ve standardní verzi. V provozu byla dokonce i bezplatná mikrobusová linka v režii jednoho z hotelů. Městské autobusy ve Slunečném pobřeží jezdí opravdu vytížené. Ve všech vozech jsou průvodčí, které se i při sebevětším návalu prodírají autobusem a vybírají jízdné v hodnotě 0,60 Lv, tedy asi 10 Kč. Uprostřed hotelů ve Slunečném pobřeží se nachází i nové autobusové nádraží s povedenými označníky, zastřešeným nástupištěm, velikou tabulí s jízdními řády a hlavně s klimatizovanou čekárnou pro cestující.

I v takto nacapných autobusech si dokážou bulharské průvodčí prorazit cestu.

Pro další cestu na sever do vzdálené Varny bylo nutné si počkat na druhý autobus, jelikož do prvního mikrobusu se prostě tolik lidí nevešlo. Interval je zhruba hodinový. Poté přijel luxusní a nutno říci že i nový dálkový autobus jakési dravé firmy, která by se u nás dala připodobnit ke Student Agency. Linka vede téměř přes celé Bulharsko a v luxusním autobusu vám sympatická stevardka prodá jízdenku, zdarma nabídne chlazenou vodu a pro zpříjemnění jízdy pustí na videu zánovní americký trhák. Na Bulharsko jsou to služby dosud nevídané, ostatně i v ČR se nám o tomto cestování mohlo před pár lety jenom zdát. Denní provoz bývá i v turisticky oblíbených oblastech ukončován poměrně brzo, a tak bylo velkým štěstím chytit ve Varně poslední autobus do 30 km vzdálené Albeny. Pravda, že v mikrobusu jsme už byli téměř sami, ale bylo teprve 20:30. Tou dobou ještě panuje ve Zlatých Pískách, které jsou Varně blíž, čilý ruch. Městské autobusy z Varny tam jezdí až do jedenácti hodin. Po cestě nás míjely Ikarusy, Čavdary, české Karosy i pařížské Renaulty. Ale o tom již více v reportáži z Varny.

Standardní mnichovský Mercedes na výstavním autobusovém nádraží Slunečné pobřeží.

V normální denní době je spojení luxusního letoviska Albena s Varnou zajištěno převážně malými autobusy nebo dodávkami cca v půlhodinovém intervalu. Podobně často jezdí i autobusy mezi Albenou a historickým přístavem Balčik na úplném severu bulharského pobřeží. Do Balčiku míří turisté hlavně za vyhlášenou botanickou zahradou. Linku Albena - Balčik zajišťují v naprosté většině malé autobusy. My měli možnost svezení s poměrně novým mikrobusem Iveco. Na této lince jezdí průvodčí, na lince do Varny si musíte zakoupit jízdenku na kvalitně vybaveném autobusovém nádraží v Albeně. Bulhaři milují tradiční bulharskou hudbu a tak i v autobusech se jí naposloucháte dosytosti. Většina řidičů také za jízdy kouří.

Poměrně nový autobus Iveco na lince Albena - Balčik. Nechybí ani průvodčí.

Albena je opravdu drahé letovisko plné betonových hotelů a německých turistů. Městská doprava tu provozována není, zato tu jezdí mnoho autobusů, které vozí turisty z nebo na letiště ve Varně. Hlavním dopravcem v Albeně je firma Albena Avtotrans. Balčik je malebné kopcovité městečko s plážemi, přístavem a botanickou zahradou. V Balčiku kupodivu funguje městská doprava na dvou linkách 1 a 3 s pravidelnými intervaly 30 minut. Dopravu zajišťuje dvanáctimetrový linkový Mercedes-Benz z osmdesátých let a také asi dva mikrobusy Ford Transit. Městskou dopravu využívají spíše místní lidé, kterým se nechce šlapat do strmého kopce. Na tak malé město byly autobusy docela pěkně vytížené.

Letitý Mercedes zajišťuje MHD v městečku Balčik.

V oblasti veřejné dopravy je Bulharsko atraktivní a fungující zemí. Kupní síla obyvatelstva ještě není tak velká, takže jsou pro veřejnou dopravu v Bulharsku ideální podmínky. Závidět můžeme i taktovou dopravu, která je však jediným řešením při tak sporadické existenci jízdních řádů na zastávkách. Velkým problémem je ale úroveň poskytovaných služeb a až žalostný vozový park. Pokud se situace zejména ve velkých městech nezlepší, lidé tu, pokud jim to zvyšující se životní úroveň dovolí, velmi lehce utečou do aut, což vyvolá řadu dalších problémů.

Bulharsko - Černomořské pobřeží (září 2005)

Prostor pro Vás